Anekdotky o starorožmitálských hasičích

Anekdotky o starorožmitálských dobrovolných hasičích

(Seriál vycházel v Novinkách v červenci a srpnu 2015 na 23 pokračování)

Léto znamená pro všechny sdělovací prostředky okurkovou sezónu. Moc se toho neděje, lidé tráví čas na dovolené či v přírodě, a tak si noviny, rozhlas i televize vypomáhají oddechovými materiály. Vždyť i novináři si dávají přestávku.

My jsme si pro letní měsíce připravili seriál humorných historek, pravdivých i zcela vymyšlených, ze života starorožmitálských dobrovolných hasičů, jak jsou vylíčeny v knize 120 let SDH Starý Rožmitál, která je ještě k dostání v prodejně Drogerie-knihy na náměstí.

Teď už ale anekdotky o našich hasičích:

V březnu 1983 zuří obrovský požár v objektu výrobního družstva Kovo ve Věšíně. Na místo se sjíždějí požární jednotky ze širokého okolí. Pro velký žár se však hasiči nemohou dostat tak blízko k plamenům, aby mohli použít stříkačky. Najednou mezi nimi projede skříňová Tatra 805 se starorožmitálskými dobrovolnými hasiči. Ti ve vražedném žáru vyskáčí ven, postříkají se vodou a začnou hasit. O týden později jsou na MNV v Rožmitále vyznamenáni za hrdinství. Při přebírání peněžní odměny se jich předseda národního výboru ptá, co s penězi udělají. Staroměstští hasiči se usmějí: "Nejdřív necháme opravit brzdy."

***

Pod Smrčíčkem směrem na Rožmitál stopuje před půlnocí muž. Zuří bouřka, lije jako z konve, psa by do té sloty nevyhnal. Najednou v dálce vidí reflektory auta, které se k němu strašidelně pomaloučku, blíží. Po chvíli rozeznává hasičskou avii. Je mu to divné, ale přece jen, auto je auto, takže když u něj zastaví, naskočí si.

Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se vyděsí, ale než stačí nějak zareagovat, auto se dává zase pomaloučku do pohybu. Muž sedí jak zařezaný, vyděšen k smrti, nemůže se strachy pohnout. Nakonec se vzpamatuje, otevře dveře, vyskočí a utíká pryč. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho. Zastaví se až u Petráňovo hospody pod kostelem a zapadne dovnitř. Objedná si dvojitou vodku a štamgastům v lokále vypráví co se mu stalo. Všichni jsou z toho vedle, litují ho a obdivují.

Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva totálně zničení a promoklí hasiči ze starorožmitálského sboru, poručí si grog a rozhlížejí se kolem. V tom jeden povídá druhému: "Hele, Franto, že je to ten kretén, co si naskočil, když jsme tlačili!"

***

Staroměstští hasiči si chtěli začátkem šedesátých let po vzoru Příbramáků založit vlastní dechovku. Harmonikáře už měli a ostatní hasiči se jistě rádi naučí na něco hrát. A kdyby nechtěli, tak Černíci by jistě v nejhorším vypomohli. Na první zkoušce kapely se Karel Matějka, který ve sboru zastával funkci kulturního referenta, ptá hudby milovného hasiče: "Jestlipak víš, jak se liší housle od klavíru?"

"Klavír déle hoří."

***

Až do roku 1948 se museli k ruční stříkačce zapřahat koně. „Zapůjčit koně „do stroje“ bylo povinnosti každého staroměstského sedláka, který byl členem sboru. 8. května 1938, když vypukl požár v Hutích, se však stalo něco, co celý starorožmitálský sbor rozhodilo. Jeden sedlák odmítl koně zapůjčit s odůvodněním, že je má mladé, a že by stejně s nimi nemohl nikdo jet. Ostatní hasiči však namítali, že koně jsou staré dost a vozku, když táhli stříkačku, viděli cestou.

Bratry hasiče to rozmrzelo tak, že byla hned druhý den svolána mimořádná valná hromada, na které postupně Václav Hudeček, František Kulovaný i Karel Matějka položili legitimace sboru na stůl. A přidali se i ostatní. Neřízená hádka se stočila i na celkovou situaci ve Starém Rožmitále.

Občané prý po straně říkají, že sbor je pro obec železná kráva, že se pořád jen dává hasičům a nic z toho a tak dále. A že hasiči nesklidí jedinou pochvalu, jen samý posměvek, i když svoji práci dělají dobrovolně. Schůze nebyla ukončena, ale ve zlém rozejita. Nevedla by stejně k žádnému konci, i kdyby do rána trvala.

Za dva týdny horké hlavy vychladly, a tak předseda sboru Karel Červený svolal novou schůzi, aby se dal sbor znovu dohromady a „vedl se zase dál v takovém bratrstvu, jako se vedl dříve“. Velitel si vzal zpátky funkci velitele, jednatel, pokladník, zbrojmistr, všichni se navrátili ke své práci.

A od potrestání sedláka se upustilo, neboť byl dost potrestán tím, co se o něm rozneslo po vsi.

***

V září 1975 besedují v kulturním domě ve Starém Rožmitále sovětští požárníci, kteří jsou v obci na družební návštěvě. Jednoho z nich se staroměstští hasiči u skleničky vodky ptají: "Je to pravda, že vy tam máte až - 60°C mrazy?"
"To je blbost, máme tam tak - 24°C, vloni byl největší mráz, a to bylo -26°C."
"Ale vždyť v televizních novinách pořád ukazují ty zasněžené stromy..."
"Jo, vy myslíte venku!"

***

Nikdo nevěděl, jak se to mohlo stát, ale skutečností je, že v srpnu roku 1966 se prostě ztratil klíč od požární zbrojnice. Předseda sboru nechává tedy udělat tři nové klíče, přičemž jedny budou z rozhodnutí výboru uloženy u zbrojmistra Františka Trčky v č. p. 27, levé okno u dveří. Nebude-li majitel doma, je nutné okno rozbít a klíče vyzvednout. Tak bylo na schůzi domluveno a skutečně klíče za levým oknem u dveří ležely.

V listopadu za mrazivého počasí je písknut poplach. Hasiči běží vyzvednout od zbrojnice klíče. Nikdo však u Trčků není doma, pouze chalupu hlídá nebezpečně vyhlížející a zuby cenící rafan. Jakmile se hasič přiblíží k oknu, pes neváhá a zaútočí.

Na schůzi výboru o pár dní později se znovu řeší kam s klíči. A v zápise se objevuje zdůvodnění: Špatný přístup ke klíčům ohledně zlého psa soudruha Trčky.

***

V roce 2002 se přehnala Starým Rožmitálem, tak jako většinou Čech, velká povodeň. Dobrovolní hasiči spolu s policií a vojáky, kteří tehdy ještě měli v Rožmitále posádku, evakuují nejvíce ohrožené občany do bezpečí do města. Jedna stará, velmi pobožná žena, však tvrdošíjně odmítá opustit svůj domek. Když voda zaplavuje podlahu v kuchyni, vstoupí dovnitř policista a povídá: „Teta, pojďte se mnou, odvezu Vás do bezpečí.“
„Děkuji Ti synu, odvětí paní, „ale zůstanu. Mě ochrání Bůh.“
Když už je vody v kuchyni tolik, že stařenka musí vylézt na schody, co vedou na půdu, jede kolem požární loďka a hasič povídá: „Teta, pojeďte se mnou, odvezu Vás do bezpečí.“
„Děkuji Ti synu, ale zůstanu. Mě ochrání Bůh.“, zní opět odpověď.
Když už je vody tolik, že paní musí vylézt ke komínu, letí kolem armádní vrtulník a z ampliónu se ozve: „Připevněte si kolem těla ten popruh a my Vás odneseme do bezpečí.“
A stará paní křičí: „Zůstanu. Mě zachrání Bůh.“
Helikoptéra tedy odletí a teta se utopí. Když přijde k Bohu, vyčítavě se ho ptá, proč ji nezachránil, a ten jí odpovídá: „A co jsem měl udělat víc? Poslal jsem Ti tam policisty, hasiče i vojsko!“

***

V hostinci Hotel v Luhu sedí ve třicátých letech u piva dva vykutálení sedláci a šeptají si, aby je vedle sedící Václav Hudeček a další staroměstští hasiči neslyšeli:

„Uzavřel jsem kamaráde dvě super pojistky, jednu proti ohni a druhou proti krupobití“, povídá první. Druhý se zamyslí a po chvíli dodá: „No, to je rozumné. Ten oheň to by šlo, ale jak uděláš to krupobití?“

***

26. listopadu 1981 se vrací členská schůze ke schůzi, která se konala v červenci, a na které si velitel sboru stěžoval na mladého řidiče požární Avie. Že s ním prý jezdit nebude, protože jezdí nezodpovědně a nerozvážně. A tak schůze rozhodla, že se auto mladíkovi odebere.

Teď v listopadu však předseda Josef Hrdina souhlasí, aby mladý hasič mohl s autem zase jezdit, protože se poučil a omluvil. A vůbec, stejně je řidičů nedostatek.

V tu chvíli vypukla v sále kulturního domu taková vřava, až si František Matějka, který byl ve sboru od roku 1933, neodpustil poznamenat, že takovou schůzi ještě neviděl a nezažil: Schůzi, kde zapisovatel pro samý řev a křik nemůže nic zapsat a předseda nic odpovědět.

***

Jedno odpoledne kulatého roku 1900 sedí dva sedláci před hospodou Na Letné, když jeden povídá: „Kouří tví koně?“

„Ne, proč?“ zní odpověď.

„Tak to ti hoří maštal.“

***

Nápis u postele v soukromém ubytování v rodinném domku ve Starém Rožmitále:

Popel, který zde zanecháte, může být Váš vlastní. Vaši dobrovolní hasiči.

***

Na konci sedmdesátých let, kdy staroměstští požárníci dostali novou techniku, se na večerní  schůzi v přísálí kulturního domu řeší co se starým strojem. Nakonec jeden z hasičů dostane spásný nápad: Bude se používat v případě falešných poplachů!

***

V cirkuse, který v roce 1972 hostoval ve Starém Rožmitále na parkovišti před kulturním domem, vypukl i přes hlídky dobrovolných hasičů požár. Všichni zpanikařili, jen ředitel cirkusu zůstal klidný: „A nyní následuje vystoupení polykače ohně!“.

***

Asi tak před patnácti lety právě probíhala v boudě schůze hasičů, když se najednou na Kovostaru rozhoukala siréna, že hoří.  Hasiči nechali rozpitý sud piva a utíkali do požární zbrojnice. Vypadalo to na požár v Hutích, a tak se jelo tam. Staroměstští přijeli až k hasičské kolně, ale v Hutích to nebylo.

Jelikož byl mírný sněhový poprašek, tak se vydali po stopách huteckých hasičů, a dojeli až do Věšína. Bylo už ale skoro po požáru. I vrátili se zpátky do Staráku, že dopijí sud. Zasedli, ale znovu se ozvala siréna, a tak jeli znovu do Věšína. Tentokrát byl úmyslně zapálený druhý barák. A k rámu se ozvala siréna potřetí. Požáry tehdy zakládal desetiletý kluk.

***

Ve starorožmitálské zbrojnici dělali v roce 1968 inventuru. Komisi z 9. okrsku se nezdála výška jednoho žebříku, a tak chtěla po zbrojmistrovi, aby ho přeměřil.
"Ale jak to mám udělat?"
"No, položte ho na zem a změřte!"
"Ale když ho položím na zem, tak změřím jeho délku, a vy přece chcete jeho výšku!"

***

Během žní měli staroměstští hasiči vždycky plné ruce práce, stavěli požární hlídky, pozorovali okolí z věže rožmitálského zámku, a vůbec, pořád byli v pohotovosti. Na majetku státních statků však často řádil červený kohout i mimo žně. V roce 1977 například došlo k požáru kravína v Hutích. Po návratu hlásil velitel zásahu předsedovi požární jednoty: „Při požáru žádná kráva neuhořela, deset se jich ale utopilo.“

***

Den po likvidaci požáru Vonáškovy stodoly v roce 1899, sedí v jeho hostinci u piva velitel starorožmitálského sboru Vojtěch Květoň a nadlezec Karel Mora. Oba mlčí, až Mora náhle, jakoby mimochodem, řekne:

"Ty Vojto, představ si, včera u zásahu jsem spadl ze žebříku."
"Fakt? A nestalo se ti nic?"
"Naštěstí nic. Ty Vojto, představ si, včera u zásahu jsem spadl ze žebříku."

***

Dobrovolný hasič zachraňuje v Rybově ulici starší dámu oknem z prvního patra domu. "Teď musíte zatnout zuby", křičí, když ji snáší po žebříku dolů. "To ale, mladej pane, mušíte žnovu nahoru, já mám žuby na štolku u postele...“

***

Příslušník Veřejné bezpečnosti, který byl v sedmdesátých letech na Rožmitálsku známý tím, že dal za dopravní přestupek pokutu i své manželce, zastavil jednou na státní silnici nákladní auto a praví řidiči: „Už potřetí vám říkám, že vám z auta stříká voda.“ Řidič mu odpoví: „ A já už vám potřetí říkám, že je to hasičská cisterna!“

***

Na začátku sedmdesátých let, když se dělaly po staveních preventivní prohlídky, tak vždycky jeden člen výboru měl funkci preventisty, jenž jezdil na školení, a za prevenci proti požárům v obci zodpovídal. Každým rokem se utvořily ve vsi hlídky, jež si rozdělily obec a kontrolovaly půdy, komíny, elektroinstalaci. Jedna hlídka měla na starosti úsek od konzumu do města, druhá kontrolovala domy od konzumu ke třem chalupám a poslední Luh a Rusland. I jednou přišla hlídka i do baráku kolegy hasiče, který měl prevenci v popisu práce. Při prohlídce se pořád tak divně motal kolem skříně s pojistkami, až to člen hlídky nevydržel a povídá: „No tak, Jiříku, uhni!“ I Jirka, preventista, sice nerad, ale uhnul. V pojistkách měl hřebíky.

***

Takovou účast na plese jako v únoru roku 1972 hasiči ještě neměli. Čemu za to vděčili? Je pravda, že ples se konal poprvé v novém sále kulturního domu, což byl jistě velký důvod. Ještě větší však byl ten, že si starorožmitálští hasiči dali na požární zbrojnici už z daleka viditelný nápis: „Přijďte na náš ples. My pak přijedeme k Vašemu požáru.“

***

Na houkání sirény přiběhne staroměstský velitel s ostatními hasiči do zbrojnice, dá si v klidu kávu a řekne ostatním kolegům: "Zvedejte se pomalinku, v Příbrami hoří finanční úřad!"

***

V roce 1991 aranžují staroměstští hasiči výstavku ke stoletému jubileu činnosti ve slavnostně vyzdobeném sále kulturního domu. Když je vše hotovo, ve vitrínách jsou umístěna vyznamenání a řády, na stolcích leží publikace, fotografie, diplomy a různá ocenění, ptá se starosta sboru velitele: „ Co soudíš o naší hasičské výstavě?“

„Myslím, že chytne...“

 

Kontakt

Cvokařské muzeum

jindrich.jirasek@email.cz

Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem

Vyhledávání

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode