Naše Vánoce

Ve třech pokračováních jsme v prosinci 2015 publikovali vzpomínky starších obyvatel na Vánoce ve Starém Rožmitále. Přidali jsme i pár vlastních postřehů a trochu si vypomohli Wikipedií:

Vánoční stromek se ve Starém Rožmitále a vůbec v Čechách všeobecně ujal až po první světové válce. Rovněž bývalo zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém, což se u nás – na rozdíl třeba od Příbrami – příliš neuchytilo.

Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá. 24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavností večeři, během níž se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. U nás bylo možné nalézt minci či mince pod talířem už i při obědě, ale pouze tehdy vyjedl-li strávník do dna talíř s čočkou.

Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Na Štědrý den v podvečer chodil ve Starém Rožmitále obecní strážník a obecní pastýř. Zatroubili pod okny a popřáli:

„Já vám dávám znamení, že je Krista Pána narození, já vám přeju šťastný a veselý svátky, abyste je ve zdraví strávili, s větší radostí a menšími hříchy, abyste se dostali do nebeské radosti“. Oba byli obdarováváni pečivem a penězi, později především kořalčičkou.

Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které těm nejmenším dětem přináší Ježíšek, a těm starším rodiče. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná církevní oslava narození Krista. 

 

 

 

Rožmitálské vánoce si nelze představit bez uvedení Rybovy České vánoční mše „Hej, mistře!“ místními hudebníky a zpěváky ve starorožmitálském farním kostele. V posledních letech vždy od 22 hodin tato skladba zaznívá v zaplněném kostele, kdy mládež stojí i venku, pod vedením regenschoriho Huberta Hoyera. V tyto okamžiky jsou snad všechny hroby na přilehlém hřbitově ozářeny svíčkami.

Se štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem. Na sv. Štěpána chodily děti na koledu a dostávaly samozřejmě výslužku. V hostinci U Petráňů a později v kulturním domě ve Starém Rožmitále se tento den každoročně konal Myslivecký ples s bohatou tombolou.

Jednou z obecně rozšířených vánočních tradic je pečení cukroví a vánoček. Nejčastěji se peklo cukroví z máslového těsta vykrajované formičkami a slepované marmeládou, linecké koláčky, pracny, sněhové z bílků a kokosové. Zatímco toto drobné cukroví se na Rožmitálsku rozšířilo až po 1. světové válce, vánočky, dříve zásadně nazývané housky, jsou u nás tradičním vánočním pečivem. Vánočky se pekly den před Štědrým dnem v takovém počtu, aby zůstaly až do Nového roku. Za první republiky se pekl také jablečný štrůdl. 

 

 

Oběd byl o Štědrý den většinou skromný, nejen proto, aby děti viděly zlaté prasátko. Buď byla polévka nebo houbová omáčka či vdolky nebo lívance s kafem. Mnohde byl k obědu kuba, pokrm připravený z trhaných krupek a sušených hub s česnekem a maštěný sádlem. Tradičním štědrovečerním pokrmem byly tzv. voříšky. Byly to malé kuličky z vánočkového nebo obyčejného slaného těsta upečené v troubě nebo smažené na tuku, které se jedly k černé omáčce. Černá sladká omáčka, také nazývaná vocet, se připravovala ze suchých švestek s rozinkami, mandlemi, ořechy a zahušťovala se perníkem. Někdy se k ní přikusovala vánočka. K večeři také býval od obědu zbylý kuba.

Ryba se na Štědrý večer objevila až po první světové válce, a to ještě jen v bohatších rodinách. Připravovala se buď na černo nebo smažená v trojobalu. Ke smažené rybě byl bramborový salát, což byly pouze okyselené brambory nakrájené na plátky s vejcem, kyselou okurkou a zeleninou bez majonézy.

Osvětlený vánoční strom jsme poprvé ve Starém Rožmitále zažili díky několika nadšencům až vloni. Ve městě už z rozsvěcování vánočního stromu mají pěknou tradici. I stromy jsou tam velkolepé. Například v roce 1996 dodal vánoční strom na rožmitálské náměstí Josef Zemek ze své zahrady ve Starém Rožmitále u domku č.p. 151 v Rybově ulici, kde douglaska vyrostla. Byla tak vysoká a široká, že žárovky na osvětlení prý vůbec nestačily.

 



 

 

 

Kontakt

Cvokařské muzeum

jindrich.jirasek@email.cz

Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem

Vyhledávání

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode