Jak kdysi prožíval půlnoční malý Roušek Hofmeister 1/3

Po xté se včera sešli lidé dobré vůle na půlnoční mši doprovázené skladbou Jakuba Jana Ryby Hej, mistře ve farním kostele ve Starém Rožmitále. Tajemnou, ale radostnou atmosféru pozdního večera za zvuků „Rybovky“ a koled ilustrovaly také rozsvícené svíce na téměř všech hrobech přilehlého hřbitova. Jen sníh a mráz chyběly.

Jak vnímal půlnoční mši téměř před 150 lety malý Roušek, jak maminka říkala budoucímu spisovateli Rudolfu Richardovi Hofmeisterovi? Rožmitálský rodák nám zanechal svědectví v životopisné knize Kořeny. K výňatkům, které na tři pokračování dnes, zítra a pozítří publikujeme, jen dodejme, že tenkrát to byla „jen“ římskokatolická slavnostní mše vpředvečer Narození páně. Rybova Česká mše vánoční Hej, mistře se zcela určitě tehdy nehrávala, neboť by se o ní Hofmeister v této knize či v jiných pracích určitě zmínil.

„O Štědrý den jsem se podivoval nekonečným řadám vesnických hochů a dívek, procházejících se po posněženém náměstí a čekajících tu už od večera na půlnoční mši.

Také jsme se potom na ni vypravili, a cesta do farního kostela starorožmitálského, dobrou čtvrt hodiny cesty vzdáleného, měla pro mě opět nový půvab. Sníh nám chrupal pod nohama a hvězdy jiskřily na obloze tak zvláštně a neobyčejně hluboce modré a skvělé, že jsem byl přesvědčen, v celém roce, že není obloha tak krásně temně modrá a hvězdičky že nikdy tak žhavě nesvítí, jako dnes.

Po všech cestách kráčeli lidé z vesnic, a v bílé záři měsíce, v zasněžené krajině, bylo v tom obrazu cosi tajemně velkolepého, jak spěchali v zástupech, v hloučcích i jednotlivě ze všech stran ke starobylému kostelu starorožmitálskému s vysokou věží, na které seděla ohromná, šindelem pobitá makovice jako hlava bájného obra, natažená na zděné žerdi nad řady dřevěných i železných křížů opuštěného hřbitova*), kde nesvítilo ani jediné světýlko a holé větve stromů trčely tam smutně do výše.

*) původní hřbitov býval kolem kostela, současný hřbitov byl založen roku 1854

Starorožmitálský kostel na kresbě Miroslava Háska