O krásnou alej pečovali i naši předkové

Před 85 lety, v polovině března roku 1933 se obecní zastupitelé Starého Rožmitálu zabývali katastrofálním stavem cesty alejí od Luhu k Podzámeckému dvoru. Konstatovali, že alej je ve velmi špatném stavu, neschůdná a rozbitá, zvláště od Luhu k nově vybudovaným domkům, které končily v roce 1932 postaveným stavením č.p.117 „u Hajnejch“.

Výborové, jak se ve Starém Rožmitále radním říkalo, se tedy rozhodli, že na opravu sjednají na dva dny dva povozníky s potahy a nezaměstnané dělníky. Dělníkům zaplatí 8 Kč a povozníkům 50 Kč za den. Rovněž se usnesli, že na městský úřad v Rožmitále pošlou žádost, aby vyzval všechny občany, kteří mají pronajaté příděly (pozemky) sousedící se stromořadím, aby podél něj vyčistili a prokopali příkopy.

O třicet let později nechal městský národní výbor v aleji zřídit novou vozovku, čehož hned využili někteří fiškusové, kteří nebrali ohled na zákaz vjezdu, a vesele si po aleji zkracovali auty cestu. A tak se začali o alej více zajímat příslušníci Sboru národní bezpečnosti a řidiče pokutovali.

V roce 1963 se dokonce uvažovalo o zřízení závor, což nakonec padlo, protože se stavěl nový most na hrázi Podzámeckého rybníka, a na aleje byla svedena doprava od Voltuše do města. Poté však musela být vozovka znovu opravena. Zároveň byly na začátku a na konci aleje zabudovány betonové sloupky, jež znemožňovaly jízdu širším vozidlům.

V květnu 2011 se po Aleji Johanky z Rožmitálu, jak bylo stromořadí před půl stoletím pojmenováno, proháněly nákladní tatry, ale to jen v souvislosti s výstavbou kanalizace.