Rožmitálský zámek: Co by se stalo kdyby už nemá smysl rozebírat

28.02.2014 09:12

Pokračování z 27. února 2014.

Přečtete-li si znovu vyjádření obou dohodových stran, která jsme publikovali včera, bude vám hned nápadné, že arcibiskupství i město vidí jednání dost rozdílně. Rožmitál tvrdí, že našel s protistranou kompromisní řešení: církvi předá Panský dům a zámek výměnou za to, že se zřekne nároku na kinosál, na jehož místě chtělo město vybudovat společenské centrum.

Arcibiskupství pražské teď tvrdí, že zámek nechtělo a že mu byl v souvislosti s projektem nového kulturního centra vnucen. Naskýtá se tedy otázka, proč toho město v roce 1998 nevyužilo a nepožadovalo, aby se církev zámku (spolu s kinem) jednou pro vždy zřekla. Zámek pak mohl být nadále vlastnictvím města, to by investovalo do svého a mohlo jej využít podle svého uvážení.

V 90. letech se sice nabízela možnost odkoupit od restituentů za 4 mil. Kč zrekonstruovaný kulturní dům ve Starém Rožmitále (více o něm viz: http://www.staryrozmital.cz/news/a19-dil-restaurace-u-petranu/ ), mezi lidmi se však tehdy šeptalo, že radnice chce mít za každou cenu polyfunkční kulturní stánek v centru města, a ne na periferii – ve Starém Rožmitále.

Jak to bylo před šestnácti lety doopravdy, jakou úlohu sehrála skutečnost, že funkci pražského arcibiskupa tehdy zastával Miloslav Vlk, jenž byl v sedmdesátých letech duchovním správcem starorožmitálské farnosti, a ve městě vládla koalice ODS a KDU-ČSL, je už teď vlastně jedno.

Nikdo samozřejmě nemohl dohlédnout do budoucnosti, že nový majitel se nebude o zámek vůbec starat a nechá jej pravděpodobně spadnout, že církevní restituce budou uzavřeny až v roce 2013, že vstoupíme v roce 2004 do Evropské unie a i odtud bude možné čerpat dotace atd atd.

Můžeme samozřejmě fabulovat, že by nyní Arcibiskupství pražské v rámci restitucí o navrácení zámku nepožádalo, protože - jak uvádí v loňském prohlášení - „převzetí zámku (v roce 1998) odmítlo, protože nebylo schopno převzít odpovědnost za objekt s problematickým využitím“. Město by jej tedy teď mohlo prodat komukoli, kdo by se zavázal jej zpřístupnit veřejnosti.

Nelze totiž souhlasit s tím, že zámek byl v době socialismu totálně zdevastovaný. Už v 80. letech šlo na jeho rekonstrukci a v 90. letech na jeho údržbu hodně peněz a dokonce už existovaly i záměry na jeho využití. Tím nepopíráme, že by nový majitel nemusel do zámku hodně investovat. To byl ostatně také důvod – podle tvrzení arcibiskupství – proč jej po roce 1998 převedlo na amerického investora. Ten ovšem do zámku jaksi investovat pozapomněl.

V republice existuje řada příkladů, kdy nový soukromý majitel historického objektu jej dovedl nejen opravit, ale přilákat do něj i veřejnost a tak oživit celou obec. Vezměme si třeba hrad-zámek Staré Hrady. Objekt patřící obci byl v 60. letech v tak havarijním stavu, že byl určen k demolici. Dnes díky neutuchající aktivitě nového zámeckého pána přiláká ročně 100 000 návštěvníků, kteří zde jen na vstupném nechají miliony. Podívejte se sami, co se dá – když se chce – z mrtvé památky vykouzlit: http://www.starehrady.cz/

Nu, my můžeme jen doufat, že majitelé rožmitálského zámku (od konce roku 2012 už to Arcibiskupství pražské není) konečně začnou něco dělat.

 Současní zámečtí páni na Rožmitále: Roderick Marshall (58) a Ing. Zuzana Mruškovičová (49).

A ještě na úplný závěr našeho miniseriálu, jenž vycházel poslední čtyři dny: Celou analýzu Nadačního fondu proti korupci nazvanou Podivnosti kolem církevních „restitucí“ si lze přečíst na: http://www.nfpk.cz/_userfiles/soubory/tiskovky/tz_2013_09_10_restituce_analyza.pdf

 

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode