Stříbrná Baronka v Ruslandu

„Studánko stříbrná, má studánko stříbrná, kde tě mám?“, ptá se ve známé písničce Hana Zagorová. Asi dodneška netuší, že ji vůbec hledat nemusí, neboť ji má ve Starém Rožmitále, v jeho nejzápadnější části nazývané Rusland.

Již před drahnou dobou vybudoval Jiří Šmíd kolem vytékajícího pramene v polích za Ruslandem směrem k Voltuši krásnou studánku i s posezením na lavičce pro dva. Ostatně – to je také Jirkovo přání – aby ke stříbrné a jistě také zázračné studánce chodili mladí lidé, kde si v klidu a nikým nerušeni mohou svěřovat svá tajemství. Ne vždy je to ale možné. Když se kolem vlní obilí nebo řádkují brambory, není dobré působit zemědělcům škodu.

Studánka Baronka – místní určitě vědí, proč se jmenuje právě tak – působí v otevřené krajině jako zjevení. Je od ní netradiční pohled nejen na Starý Rožmitál, ale i na druhou stranu k Věšínu či Hutím.

Baronka není jedinou atrakcí Ruslandu. Už v roce 2012 jsme psali o jiném bohulibém počinu Ruslanďáků. Zprávu si můžete znovu přečíst na https://www.staryrozmital.cz/news/stary-rozmital-ma-novou-atrakci/

Na studánce je zavěšena báseň, jejímž spoluautorem je tvůrce studánky Jiří Šmíd:

Vyvěrám ze země

matky svých dítek

zalévám života

a naděje kvítek.

Budu tu navěky

po dlouhá staletí,

pro všechny ptáky

co ke mně přiletí.

Jsem tady pro tebe,

zastav se člověče

a má voda živoucí

ti do srdce nateče.

Přišel jsi ke mně

a já ti dám pít.

Za to tě prosím, nech mě tu žít!

Nenechej zahynout

můj života tok,

počkám tu na tebe

nejeden rok.

Jsem tady pro tebe

a tvoje syny.

Pojď!

Smyj prach z cest

a pocit viny.

Pomoz mým pramenům

svobodně dýchat,

Tvé duši navrátím

zas pocit ticha.

A já ti pokorně děkuji.