Takový byl srpen 1968 v Rožmitále – 1/9

Nechvalnému výročí srpnové okupace armádami Varšavské smlouvy, která – pokud jde o sovětské vojáky – trvala až do roku 1991, se budou v následujících dnech jistě ze všech možných hledisek věnovat všechny prostředky masové komunikace. Jejich příspěvky kromě politologických závěrů ale budou soustředěny zejména na vzpomínky na tehdejší dění v Praze a dalších velkých městech. Co se ale 21. srpna 1968 a následující dny dělo v Rožmitále a ve Starém Rožmitále?

Vezměme si na pomoc rožmitálskou kroniku a svědectví několika pamětníků, s nimiž jsme hovořili už před pár lety. Řekněme předem, u nás, tak jako patrně na celém venkově byl klid a zprávy o tom, co se děje, se lidé dozvídali zejména z rozhlasu a televize a pak i od očitých svědků, kteří se vraceli z Příbrami, Plzně či Prahy. Noční nespavci už věděli o obsazování republiky z rozhlasu ve dvě hodiny ráno, na plno ale byli lidé informováni po půl páté, když začali chodit do práce.

21. srpen proběhl v Rožmitále klidně, lidé nastoupili do fabrik a úřadů, autobusy odjížděly podle jízdního řádu a ve městě ani v okolí se neobjevila žádná vojenská vozidla.

„Občané zachovávali klid a rozvahu“, píše se v kronice města, „mnoho práce se pro všeobecnou nervozitu a nejistotu ale neudělalo. Lidé doma i na pracovištích sledovali vysílání našich sdělovacích prostředků, které informovaly o postupu vojsk, zejména v Praze.“ Ani v dalších dnech se okupační vojáci, kromě několika gazíků, které projížděly kolem, v Rožmitále neobjevili. 

Pokračování zítra.