Velikonoce tenkrát a ještě o hodně dřív – 2/4

19.03.2016 05:00

Koledníků bylo hodně, protože dětí bylo hodně. Václav Eisenreich ze Zalán kdysi vzpomínal na své dětství v 20. letech: „Chlapci šli husím pochodem za sebou a měli tři „pány“. Kdo vystoupil z řady, toho páni zapisovali pro přestupek, a byl-li někdo třikrát zapsán, dostal při konečném dělení o jedno vejce méně. Vejce se vyhrávala na druhých kolednících „sekáním“. Vejce se položilo na zem, a ten, který jej chtěl získat, se jej vstoje snažil zasáhnout drobnou mincí. Všechny mince, jimiž se netrefil, získával majitel vejce. A když se trefil, tak změnilo majitele vejce.

Text písně koledníků na Velký pátek:

O, nevěrný Jidáši, cos to učinil,

že jsi svého Mistra židům prozradil!

Za to budeš v pekle hořeti,

s Luciperem ďáblem tam přebývati.

Kopali jámu Ježíši pánu,

aby ho jali, ukřižovali,

na Velký pátek do hrobu dali.

Kriste, pro Tvé umučení,

dej nám hříchů odpuštění!

Ať nás nežhne věčný plamen,

uchovej nás, Kriste! Amen.

Jiří Trčka z Cvokařské ulice si pamatuje, jak za jeho dětství na přelomu 50. a 60. let měli určena svá teritoria Luháni (kluci z Luhu, kam patřil) a Vešťáci (chlapci ze Vsi). Často se ale stávalo, že uzavřené dohody neplatily a Vešťáci třeba přepluli na loďce Podzámecký rybník a zákeřně vpadli ze zadu do Kovostaru, kde Luhánům vybrali pomlázku a pak postupovali od domu k domu Cvokařskou ulicí k mostu. Luháni udržovali i tzv. zóny klidu, kde se nesmělo rachtat a kdo jen zavadil o řehtačku, musel dát mistrovi korunu nebo vejce. Mistra mohl dělat chlapec jen do 9. třídy, pak už ne, ale bývali i takoví, kteří se tohoto postavení drželi zuby nehty i ve vyšším věku.

Pokračování pozítří.

Ilustrační foto

 

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode