11. díl – Hladové děti, hladová města

Válečné útrapy především v roce 1918 působily na citlivou básnickou duši spisovatele Rudolfa Richarda Hofmeistera. Ještě dlouho po válce ho budily ze spaní vidiny zbídačených dětí táhnoucích Rožmitálem. V knize Cesta člověka napsal:

„Nastaly nejtěžší doby válečné tísně. Rostla bída, potraviny nešlo koupit. Houfy cizích dětí a žen přicházely z velkých dálek a žebraly o kus chleba nebo aspoň o syrový brambor, četníci je stíhali a u koho našli potraviny, tomu je zabavovali.

Slyšel jsem jednou několik vychrtlých otrhaných dětí, ploužících se tak od obce k obci, aby si vyprosili něco bramborů, na něž čekaly jejich vzdálené rodiny, jak si zpívaly tuto písničku:

Nastaly nám zlé časy,

máme sotva brambory

a chleba z kukuřice,

co dříve žraly slepice.

Naše matka nemocná

chléb ten jísti nemohla,

a když jiný neměla,

hlady zemřít musela.

Od listopadu roku 1917 až do konce roku 1920, kdy se situace v zásobování potravinami zlepšila, podporoval Hofmeister rodinu spisovatele Karla Matěje Čapka-Choda, která žila v Praze. Po tři roky pro něho sháněl v Rožmitále i mimo něj cokoli k jídlu. Ocitujme několik úryvků z Hofmeisterových dopisů Čapku-Chodovi, které se podařilo autorovi připravované knihy o R. R. Hofmeisterovi nalézt v pozůstalosti pražského spisovatele:

„Dovolil jsem si Vám poslat malý bochníček chleba. Nevíte, jak rád bych k němu přibalil hrudku másla – kdyby bylo možno ji koupit. Snad bude líp, až nějaká tráva naroste na pastvinách, ale my jsme tu o 350 m výše než Praha a tudíž i vegetace je tu opožděnější.“

„Napsal jsem jedné dobré duši, mohla-li by pro Vás za lidskou cenu opatřit trochu másla. Zde žádají až přes 40 korun za kilo. Podaří-li se mi to tam, tedy jistě je dostanete levněji. Nepodaří-li se to, tedy Vám je opatřím zde. Též tu ječnou doufám opatřit.“

 „Slíbil mi jeden řezník, až sežene nějakého tlustšího vepře, že mi vysekne asi 2-3 kila tlustého masa z boku po 30 K. Hodí-li se Vám to, oznamte mi to laskavě a já toho muže chytím pevně za slovo a hned Vám to pošlu, ale prosím o vaše rozhodnutí co možno nejrychleji. Pracoval jsem pro Vás velmi i jinde, a sice pokud jde o zvěřinu – bohužel marně. Zatvrzelá srdce!“

„Koupil jsem něco pod rukou a hned jsem Vám část nejtlustší poslal; nebylo tak tlusté, jak bych Vám byl přál, ale jaká pomoc! Doufám, že jste to v pořádku obdržel!“

„Právě jsem pro Vás zabalil bedničku, ráno ji dám na poštu a v úterý dopoledne doufám, že bude šťastně ve vašich rukou. Nešlo to tak snadně, jak jsem myslil. U řezníka stojí strážník a mužové z lidu dohlížející, aby nikdo nedostal více než půl kila. Fronta na dvě hodiny čekání a maso za 36 K!!! Tam bych to byl pro Vás neurval. Ale štěstí mi jinde přálo. Jeden rolník za jakousi úsluhu mi přenechal dvě kila po 30 K, což už je trochu rozumnější. Zabalil jsem to tak, aby to zloděje nelákalo a označil i cenou odstrašující.“

Dopisnice R. R. Hofmeistera z 22. prosince 1918 Karlu Matěji Čapku-Chodovi. Z připravované Hofmeisterovy monografie, která vyjde letos na podzim.