2. díl – Jak viděl vyhlášení války spisovatel R. R. Hofmeister - I

Okem a perem spisovatele viděl příčiny Velké války rožmitálský rukavičkářský podnikatel Rudolf Richard Hofmeister. Jeho vyprávění z autobiografie Cesta člověka nepostrádá dramatičnosti:

„Dlouho utajované plemenné pudy nenávisti a loupeživosti se v lidstvu téměř náhle uvolnily, propukla dávno nastřádaná nevraživost, panovačnost a kořistilačnost rasy, usilující zdeptat svět a vložit mu na šíj svou hrubou těžkou nohu – vzplanula válka, která naráz zarazila i slibně se rozvíjející průmysl, který i mě a mou rodinu živil.

Dusno bylo nad naším životem už od sarajevského atentátu, který u nás nikoho nerozlítostnil, a bouře nás neminula; první hrom udeřil v neděli na den sv. Anny roku 1914, kdy byla prohlášena mobilizace rakouské armády, a pak už bil rána za ranou.

Jak nečekaný byl tento jeho první úder, toho důkazem je, že (rožmitálské) spolky ohlašovaly na ten den výlety anebo anenské zábavy, i náš Literární kruh připravil pro týž den akademii – vše žilo jako jindy, slunce svítilo a hřálo od časného rána, obilí zrálo a lidé byli šťastni mírem a spokojeni s úrodou – a vtom udeřila ta první rána hromu:

Mobilizace!

Do města přijelo hned ráno auto z hejtmanství z Blatné a přivezlo mobilizační vyhlášky, jež strážník ihned vylepoval na stěně kostela, na radnici a na rozích ulic, co zatím druhý strážník Zoulek tu děsivou zprávu vybubnovával.

Několik chodců se zastavuje a čte vyhlášky, ze stran přistupují jiní – a všichni trnou v němém zaražení.

„Už je to tu! Válka!“ obrací se jeden stařík od vyhlášky k ostatním, kteří mlčí a jen čtou suchá slova plakátu. Stařík se protlačuje davem a pospíchá domů, jistě tam má někoho, syna nebo zetě, jemuž tato zpráva vysaje krev z tváří.

„Kdybych se Pánbůh ještě smiloval, kdyby se smiloval, aby se to urovnalo jako před dvěma lety!“ volá cestou a kolena se mu chvějí. Další jeho samomluva zaniká ve vzrůstajícím šumu. Chlapci, kteří vyslechli bubnujícího strážníka, upalují domů s očima navrch hlavy.

„Víte, v roce šestašedesátém padl z celé naší farnosti pouze jediný člověk; teď, myslím, padne více lidu, ale vojna nebude taky dlouho trvat, máme rychlostřelné zbraně, hrůzu kanonů a strojních pušek na obou stranách, za pár neděl bude po všem!“ vykládal starý účastník pruské a italské vojny, a dav se rozcházel, aby roznesl zlou novinu.

A z ulic už přicházejí mladí mužové, všichni pobledlí, se strnulými obličeji, přistupují k vyhláškám, a mezitím, co je čtou, rysy jejich tváří kamení...

Do 48 hodin narukovat!“

Vyhlášení války. Mobilizace! Foto: Živá historie