7. díl – Válečná realita na Rožmitálsku

V dalších pěti dílech se budeme věnovat situaci na Rožmitálsku. Muži bojovali na frontách, ti šťastnější zásobovali rakousko-uherskou armádu cvočky, ale jak žilo obyvatelstvo? Nechme zase po čase vyprávět Václava Matouška, jenž v době Velké války učil na dvoutřídní obecné škole v Nepomuku:

„Nedostatek pracovních sil pocítily hned na začátku války zemědělci, neboť místo zdravých mužů museli jejich úkol zastávat výměnkáři, ženy i děti. Bylo vidět, že si sousedé ochotně pomáhali. Nedostatek se zvětšil, když později byly konány další odvody mužů a nakonec byli odváděni i 18letí až 50letí. Školním dětem daly úřady povolení pomáhat rodičům na poli, doma a jinak, čehož bylo hodně využito zvláště od šk. roku 1915-1916.

Na počátku války nebyl v ničem nedostatek, ježto byly staré zásoby. Již 1915 však počalo se počítat a šetřit obilím a moukou. Byl proveden soupis zásob, v lednu bylo nařízeno, že do housek se má dávat jen polovina pšeničné mouky a 15. února přišel zákaz bílého pečiva všeho druhu. Byly stanoveny maximální ceny, ustaveny žňové komise, jež se měly starat, aby všechna orná půda byla včas řádně obdělána, zaseto obilí atd. S novou sklizní 1915 nesměli však hospodáři nakládat libovolně, ale patřila vlastně státu – Válečnému obilnímu ústavu ve Vídni. Lidem bylo ponecháno obilí k setí a pro domácnost podle počtu osob. Nastává všeobecné zatajování obilí a mouky, jakož i obchodování tímto pod rukou za ceny vyšší než byly maximální. Ceny obilí se za půl roku od vypuknutí války zdvojnásobily.

Před žněmi 1915 se konal opět soupis zásob (první jsem prováděl v Nepomuku, druhý v Záběhlé, mělo se chodit po domech, prohlížet místnosti atd. Na Záběhlé nabízel se mi tamní četnický strážmistr, že se mnou bude chodit; tento průvod jsem odmítl a spokojil se s doprovodem tamějšího občana Vilta, že se při tom přihodily různé příhody, je jisté. Například šel jsem v Nepomuku v jistém čísle „v domu“ kol několika pytlů zásob, které majitel včas neschoval, ovšem že jsem je neviděl, to je dělal jsem, že je nevidím a zapsal do soupisu, co si přáli. V jiném stavení měli skrovné zásoby schovány pod stolem, u něhož jsem seděl, dlouhý okraj ubrusu měl poklad ukrýt, zatím jsem do pytlíků s moukou nechtě kopal nohama.)

Horší to bylo v roce 1916, kdy nedostatek byl větší než v roce minulém. Mouka a chléb dostaly se jen na lístky „chlebenky“. Na týden bylo vyměřeno 1 kg 47 dkg chleba nebo 1 kg 5 dkg mouky, samozásobitelům bylo podle toho vypočítáno, kolik z úrody si mohou ponechat a co mají odevzdat obilnímu ústavu. Mlít se smělo jen na mléčné výkazy v určeném mlýně; potajmu se mlelo i mimo výkazy, ale jak mlynář, tak mleč byli vystaveni nebezpečí, že obilí mleté „na černo“ bude zabaveno a oběma přestupníkům dána notná pokuta. Po staveních chodily přísnější rekvizice obilních komisařů a pátraly po ukrytých zásobách. Tyto se schovávaly pod podlahou, do jam, v dříví, v plevách, v cihlách a j., v Nepomuku též v lese, v lesních boudách apod. Vojáci s píkami prohledávali podobné úkryty, píchali do sena, plev, slámy atd. Těchto rekvizic jsem se již nezúčastnil. Byly již placeny a obilní ústav si k nim vybral své spolehlivé lidi, z nichž mnozí z rekvizic zbohatli.

S přibývajícím nedostatkem přibývalo lístků na téměř všechny potřeby: na cukr, mýdlo, tabák, petrolej atd. Těmito lístky, lidově zvané „enky“ mělo být občanstvo stejnoměrně zásobováno a mělo být omezeno lichvaření, tzv. keťasování, kterým se krom domácích lichvářů zabývalo mnoho válečných uprchlíků zvláště židů.

Petrolej byl vzácný. Lidé jím šetřili, a když nemuseli, nesvítili a pracovali i při světle z plotny. Svítilo se hodně karbidem, ale i toho byl nedostatek. Aby lidé dřív vstávali a večer šli dřív spát a nespotřebovali tolik svítiva, byl zaveden „letní čas“, že totiž 30. dubna 1916 byly hodiny v 11 hodin večer posunuty na dvanáctou, a tak zůstaly do 30. září, což se v dalších válečných letech opakovalo. Letním časem se musely řídit dráhy, pošty, úřady, školy, ale lidé dělali dál podle svého a na letní čas jen hubovali. Letní čas zůstal do konce 1918.“

Polní pošta: Třídění zcenzurovaných poštovních zásilek pro vojáky v poli. Foto: ČT24