8. díl – Neuvážené změny nahrály povodním

V šedesátých letech minulého století došlo ke třem závažným událostem, které měly větší či menší vliv na tok Vlčavy a život obyvatel sídlících u jejích břehů.

Když převzal Státní statek po zkrachovalém Jednotném zemědělském družstvu (JZD) louky pod Obžerou, rozhodl se, že skoncuje s jejich každoročním zaplavováním. Když se začala kolem Starého Rožmitálu stavět silnice l. třídy č. 9, rozhodlo se, že veškeré potůčky z polí se svedou do jednoho koryta s vyústěním u mostu v Luhu. A když se nájemce Podzámeckého rybníka rozhodl, že zde zintenzivní chov ryb, postavil kolem rybníka obtokovou strouhu a při ústí Vlčavy jez.

Karty byly namíchány a velké záplavy na sebe nenechaly dlouho čekat. Vezměme to však po pořádku.

V roce 1959 ve Starém Rožmitále zkrachovalo Jednotné zemědělské družstvo a byl založen Státní statek. V rostlinné výrobě si dal hned v roce 1960 plán každým rokem obnovit 50 ha  luk. Na Rožmitálsku mělo být totiž zavedeno plemenářství, protože díky malému výskytu TBC zde byly pro něj příznivé podmínky. Zásadním úkolem tedy bylo získání dostatečného množství kvalitního krmiva z celkové rozlohy jednoho tisíce hektarů luk, kterým statek disponoval. Řada z nich ale byla zamokřena, mimo jiných i ty mezi Obžerou a Starým Rožmitálem, a drenážní trubky nebyly k sehnání.

I šlo se na to jinak. Uvědomme si, že tehdy Vlčava přitékala do Luhu horním, severním, korytem nad dnešním házenkářským hřištěm a požární nádrží až ke splavu, jenž byl západně od házenkářské boudy. Od splavu dříve tekla k mlýnskému náhonu, anebo později – když mlýn přestal pracovat – jen jižním směrem do současného koryta na nábřeží.

Než potok dospěl ke splavu, točil se mezi Obžerou a Luhem v mnohých meandrech a při vyšších stavech se jeho vody zachytávaly na loukách. A na to si státní statek stěžoval.

„Tím“, psalo se například v dopise ředitele rožmitálského státního statku, národního podniku, adresovaného Správě povodí Berounky v Plzni „dochází ke značným ztrátám v podobě nemožnosti využití místních honů k produkci krmné základny pro živočišnou výrobu“.

Stížnost statku byla vyslyšena a Správa vodních toků a meliorací v Plzni provedla tzv. průpich. Vlčavu před Ruslandem přinutila téci v přímce, severní historickou vodoteč zrušila a všechnu vodu svedla do bývalého úvozu podél Ruslandu, ve kterém tekla voda jen občas při velkých deštích. Tím byl bez vědomí obce zcela změněn celý vodní režim mezi Obžerou a Podzámeckým rybníkem. Na stížnosti občanského výboru i MNV v Rožmitále Okresní národní výbor nereagoval. Asi se v Příbrami urazili, když jim Rožmitálští vytýkali, že nejsou schopni ani určit majitele, natož postihnout viníka, který bez vodohospodářského oprávnění provádí nedovolené zásahy do vodních toků.

Velké vodě teď už nic nebránilo, aby se bez překážek rychle valila do Luhu. Louky byly zachráněny, ale kdo bude chránit občany před záplavami? To ale nebyla jediná změna. O dalších, jež jsme už nastínili na začátku tohoto dílu, si ale povíme příště.

Průpich mezi Ruslandem a Obžerou měl uchránit louky před podmáčením.

Dnes se o louky nikdo nestará...

...a všude kolem vznikl prales.