Cvokaři z Valle di Ledro – 4/9

Cvokaři v ledrenském údolí, stejně jako cvokaři u nás, patřili mezi nejchudší. Byli rádi za každou práci, jen aby uživili své tenkrát většinou početné rodiny. A cvokařina se dala naučit rychle.

Až čtyřicet tisíc úderů kladivem za den, kysličník uhličitý ze spalovaného uhlí či později koksu, jen světlo z výhně v jinak potemnělé cvokárně  a neustálý řinkot kovu na kov – tohle vražedné spojení však dokázalo udělat z cvokaře ve čtyřiceti letech starce.

Výkovky ledrenských cvokařů

Do života cvokařů na Rožmitálsku i ve Valle di Ledro náhle zasáhly přípravy na světovou válku. Jejich pracovní podmínky se sice příliš nezlepšily, zato teď dostávali za cvočky do vojenských bagančat mnohem více zaplaceno. Z cvokařiny se pomalu stala, kromě horníků, nejlépe placená dělnická profese. Tak tohle bylo na obou místech stejné či hodně podobné.

Cvokařská kladiva a kleště z údolí Ledro (nahoře) a ze Starého Rožmitálu (dole)

Pak už se ale osudy italských a českých cvokařů rozešly.

Na Rožmitálsku a v ostatních cvokařských centrech v Brdech prohlásila rakousko-uherská armáda cvokařinu za válečný průmysl, stanovila cvokařům normy pro týdenní výrobu a zprostila je branné povinnosti bojovat na frontách za císaře pána. Dá se říci, že většina cvokařů válku ve zdraví úměrném jejich namáhavé práci přežila.

V údolí Ledro museli muži s vypuknutím války narukovat do rakousko-uherské armády a bojovat na srbské a ruské frontě. Zanechali doma rodiny v naději, že v údolí přežijí. Ženy, děti a starci skutečně doma přežívali, ale jen do května 1915, kdy Itálie vyhlásila Rakousku-Uhersku válku. Italsko-rakouská hranice procházela po horských hřbetech nad údolím a obyvatelstvo se ze dne na den ocitlo uprostřed frontové linie. Rakouské úřady nařídily evakuaci všech obyvatel. Tisícovky lidí měly několik hodin na to, aby si sbalily nejnutnější věci. Ledrenští nastoupili do nákladních železničních vagonů a přes tři tisíce z nich pak vystoupilo na nádražích v Příbrami, Stříbře a v dalších českých městech a vesnicích. V Čechách zůstali tři roky až do konce války (více viz první díl seriálu). Domy ve vesnicích kolem jezera Ledro zůstaly prázdné.

Současné domy v Pré

Pokračování ve středu.