Dotaz v muzeu: Kdo stále vyrábí nové a nové šerky?

V pamětním sešitě Cvokařského muzea se objevil zajímavý zápis návštěvníků paní Holmerové a manželů Šmídových. Dotazují se, kdo stále vyrábí nové a nové šerky.

Na vysvětlenou těm, kteří ještě v muzeu nebyli: Ručně vykované šerky sloužily především za obou světových válek k okování vojenských bagančat, ke spojení podrážky se svrškem boty. Hojně se kovaly právě v rožmitálském údolí, ale s koncem druhé světové války skončila i jejich výroba. Miliony kusů už vyrobených šerek z oblasti Rožmitálska, Hořovicka a Rokycanska pak putovaly ze skladů do sběrných surovin.

Naštěstí ne všechny skončily v hutích a díky štědrému starorožmitálskému dárci, v jehož stavení býval kdysi cvokařský veřtat, si tak může každý návštěvník Cvokařského muzea jednu ručně vykovanou, téměř 70 let starou šerku zdarma vzít jako suvenýr.

Dnes už nikdo šerky nevyrábí*), protože nejsou zapotřebí. Takže až zásoby dojdou, tak ve Cvokařském muzeu třeba návštěvníkům nabídneme něco jiného.

*) Výjimkou je kurátor sbírek Podbrdského muzea Mgr. Rudolf Šimek, který se jejich výrobu zručně naučil, a několikrát ročně ji v muzeu k úžasu návštěvníků předvádí.

Cvokařské muzeum a interiér cvokařské dílny vloni během Muzejní noci. Letos se bude Muzejní noc opakovat 1. června a naše muzeum bude opět otevřeno do půlnoci.