Historie téměř detektivní: Rožmitál kdysi a dnes – 10/25

Po malé odbočce k bývalému obchodnímu středisku Třemšín a větší do Starého Rožmitálu, se dnes opět vracíme na rožmitálské náměstí, které bývalo kromě zámku po celá desetiletí nejfotogeničtější.

Zákoutí, kam vás dnes zavedeme, byste ovšem marně hledali. Stará hradební ulička, tzv. Michálkouc soutka, která je soukromým majetkem, spojovala do roku 1996 ulici Příkopy s rožmitálským náměstím a dalo se tudy běžně procházet. V roce 2011 měl Václav Šourek možnost její útroby vyfotografovat a mohl tak podat srovnání se stavem v roce 1930:

Kudy se do ní vcházelo a odkud se z ní vycházelo? Tady musíme opravdu zapátrat. Na předešlých srovnávacích snímcích je vidět východ na náměstí. Ten je na níže publikovaném současném snímku také, a to zcela vpravo:

A kudy se tedy do ní z Příkopů vcházelo? To by nikdo nevěřil. Opravdu to bylo touto nyní zaplechovanou skulinou:

Michálkouc soutka je teď sice veřejnosti nepřístupná, ale naštěstí si stále můžeme cestu z Příkop na náměstí i nadále zkracovat soutkou v majetku města, která se nachází pár metrů jižněji:

Tato soutka (někdy se používá i soudka) bude patrně jednou z nejužších uliček ve státě a určitě překonává i pověstnou Katovu uličku v Kadani. Z historických pramenů se dozvídáme, že soutky se začaly využívat ve středověku, kdy domy byly postaveny hlavně ze dřeva a měly sloužit jako prevence proti šíření požáru. Účinnost však byla hodně omezená, což naši předkové v Rožmitále poznali v roce 1871, kdy téměř celé město – soutky nesoutky - lehlo popelem. Několik soutek lze do dneška nalézt i ve Starém Rožmitále.

A na závěr tohoto dílu přidáváme ještě baladu Ivo Jahelky o tom, jak soutka rozkmotřila sousedy Čoudka a Houdka. Poslechněte si ji na https://www.youtube.com/watch?v=OeFOcUsBqQw

Pokračování za týden