Historie téměř detektivní: Rožmitál kdysi a dnes – 6/25

Zámek býval a je spolu s farním kostelem ve Starém Rožmitále dominantou města. Proto také nepřekvapí, že se objevuje nejčastěji na rožmitálských pohlednicích. Kdysi i dnes. Nejvíce se využíval pohled na zámek od rybníka Kuchyňky. Odtud totiž objekt vypadal velmi dramaticky i malebně a ještě mohutněji, než snad doopravdy je. Masiv Gryspekovského paláce se sgrafitovými psaníčky spolu s věží a ještě k tomu vodní hladina – je jasné, že odtud musejí vznikat nádherné snímky.

Na srovnávacím záběru Václava Šourka s pohlednicí z prvních let 20. století je vidět panorama od Kuchyňky zahrnující nejen zámek, ale i domy na dolním konci náměstí a dál až bývalou továrnu, nyní Podbrdské muzeum.

Co je na staré pohlednici ale zajímavé? Panoramatická pohlednice, kterou vydal rožmitálský Vojtěch Zíb, byla ještě prodávána jako dvě pohlednice standardního formátu, jak dokládají naše reprodukce.

Zůstaňme ještě u zámku a u rybníku Kuchyňka, jenž prý získal svůj název od toho, že ryby z něj vylovené putovaly jen do zámecké kuchyně. Následující tři pohlednice, ač je to téměř neuvěřitelné, mají za základ jednu fotografii pořízenou v roce 1913 E. Jílovským z Prahy – Žižkova. O tomto fotografovi jsme psali už ve druhém díle a jeho "umění" uvidíme také za týden. Byl totiž mistrem retuše. Se svými obrázky si dovedl v ateliéru pěkně pohrát.

První, ručně kolorovaná pohlednice, kterou vydal Marcel Vachata z Rožmitálu, sloužila jako základ, i když mraky a hladina rybníka jsou už i tady upraveny. Druhá a třetí, vydané samotným Jílovským už mají přimalovanou loďku s párem (viz naše zvětšenina). Přiznejme si, že Jílovský krásnou pohlednici pořádně zbrexil, neboť panáčkové vypadají na první pohled hodně divně. 

Jak by měl vypadat neretušovaný záběr s loďkou před zámkem, ukazuje až černobílá pohlednice vydaná během Protektorátu rožmitálským obchodníkem s papírem Jaroslavem Horákem. Nakonec tohoto dílu přidáváme ještě jednu pohlednici zámku přes Kuchyňku, kterou považuje Jindřich Jirásek ve své sbírce za nejhezčí. Vydal ji v roce 1912 Marcel Vachata.