Příští rok budou dobrovolní hasiči ve Starém Rožmitálu slavit 135 let od založení svého sboru. A protože staroměstští hasiči kromě likvidace požárů a přírodních katastrof byli také vždy hybnou silou společenského života v obci a měli smysl pro humor, tak občas zveřejníme historku, která se údajně ve Starém Rožmitále doopravdy stala.
Věřte, nevěřte.
Pod Smrčíčkem směrem na Rožmitál stopuje před půlnocí muž. Zuří bouřka, lije jako z konve, psa by do té sloty nevyhnal. Najednou v dálce vidí reflektory auta, které se k němu strašidelně pomaloučku, blíží. Po chvíli rozeznává hasičskou avii. Je mu to divné, ale přece jen, auto je auto, takže když u něj zastaví, naskočí si.
Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se vyděsí, ale než stačí nějak zareagovat, auto se dává zase pomaloučku do pohybu. Muž sedí jak zařezaný, vyděšen k smrti, nemůže se strachy pohnout. Nakonec se vzpamatuje, otevře dveře, vyskočí a utíká pryč. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho. Zastaví se až u Petráňovo hospody pod kostelem a zapadne dovnitř. Objedná si dvojitou vodku a štamgastům v lokále vypráví co se mu stalo. Všichni jsou z toho vedle, litují ho a obdivují.
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva totálně zničení a promoklí hasiči ze starorožmitálského sboru, poručí si grog a rozhlížejí se kolem. V tom jeden povídá druhému: "Hele, Franto, že je to ten kretén, co si naskočil, když jsme tlačili!"
Kdo v 60. letech pracoval v Kovostaru, byl také většinou hasič a také divadelní ochotník
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode