Jak to dříve chodívalo na faře - II

V prvním části jsme psali o tom, jak se v roce 1923 na faru poprvé v historii přistěhovala rodina laika. V tomto pokračování se přeneseme do let těsně po roce 1948, kdy na faře sloužil farář Josef Průša. Než necháme promlouvat obecního a farního kronikáře Václava Matouška, připomeňme si, že Josef Průša přišel na starorožmitálskou farnost roku 1945 nejdříve jako kaplan a poté jako farář. V roce 1948 se společně s Místním národním výborem (MNV) zasazoval o to, aby farnost ve Starém Rožmitále byla povýšena na děkanství. Než přišel do Starého Rožmitálu, předcházela ho pověst poněkud podivínského člověka. Jeho, na první pohled s funkcí duchovního správce nezvyklé chování vycházelo z nejen z jeho lásky k prostým lidem, k nimž sebe sám počítal, ale také z prožitků ve válce. Za války trpěl ve vězení na Pankráci a v koncentračních táborech v Říši. Během okupace totiž pomáhal Židům falšovat v matrice původ, za což byl od roku 1940 až do května 1945 vězněn. Na faře ve Starém Rožmitále se dovedl postavit ke každé práci, sám opravoval kostel i jeho střechu, od června 1945 byl členem MNV a stal se i členem Jednotného zemědělského družstva (JZD). Jeho vášní byly motocykly a automobily. Vezměme to ale po pořádku a citujme z farní kroniky:

„Když po roce 1948 bylo zřízeno JZD v čele s Antonínem Pazderníkem, stali se jeho členy všichni nájemci farních pozemků a jiní občané. Centrum družstva bylo na faře, k čemuž dobře posloužily farní hospodářské budovy. Duchovní správce Josef Průša všemožně JZD podporoval, se svým skrovným hospodářstvím stal se jeho členem a chápal se bez ostychu každé práce. Leč toto družstvo pro lhostejnost a liknavost některých členů se rozešlo.

Poté bylo ustaveno druhé, k němuž zase dal základ bývalý (farní) hospodářský statek s hospodářskými budovami i s některými místnostmi rozlehlé fary, opět za podpory duchovního.  Předsedou toho druhého JZD  byl bývalý rolník František Burle (č.p. 53). Krom farního statku přistoupilo mnoho dalších hospodářství ze vsi za těmi dřívějšími, až kromě záhumenků a zahrad byla všechna půda v JZD. Leč i na tom však nezůstalo a veškeré hospodářství družstva převzal Státní statek (1959).  Duchovní i tuto akci podporoval, odstraniv dřív všechno co by činnosti kolektivu překáželo. Například i garáž pro své osobní auto přeložil do přízemí místnosti u kaplanek, ač méně pohodlných než měl dřív. Není třeba připomínat, že se život na faře změnil proti dřívějším dobám k nepoznání.“

Příště si počtete, co se dělo na faře v dalších letech.

Fara za letního podvečera.