Klíšťata už útočí

Letos hodně brzy přinesla domů fanynka Cvokařského muzea Fanynka první klíště. Člověk si maně vzpomene, kde jsou ty doby, kdy jsme u nás – v nadmořské výšce přes 500 metrů – o klíšťatech slýchávali jen vyprávět. Teď jsou na Rožmitálsku tak, jako všude jinde.

A kde kočka klíště, a ne jedno, asi chytila? Ráda se pohybuje v džungli při ústí Vlčavy do Podzámeckého rybníka a na louce mezi alejí a rybníkem. Je to jen pár týdnů, co shodou okolností staroměstský osadní výbor žádal radnici, aby nechala území s náletovými křovinami proklestit. A odpověď? Pozemek patří církvi, stejně jako louka, rybník atd. atd., takže nemůžeme nic dělat.

Jistě si někdo vzpomene, že už je to drahně let, kdy město schválilo, aby oba břehy Vlčavy až k rybníku pročistil Václav Krupička, pak však přišly církevní restituce a veškerá snaha vyšla na zmar.

Nedá nám to, abychom rovněž nevzpomněli povzdech předchůdce dnešního duchovního správce, kterým byl farář Jan Kuník. Když mu farníci vyčítali, že Arcibiskupství pražské nechává pustnout rožmitálský zámek, musel vysvětlovat, že starorožmitálská farnost patří pod českobudějovickou diecézi a on se nemůže přímo obracet na církevní orgán, pod nějž nespadá. Takže – sice s lítostí – ale nemůže nic dělat.

Mezi sebou totiž mohou komunikovat jen českobudějovický biskup s pražským arcibiskupem. A ti asi mají jiné starosti než je zarostlá Vlčava či zanesený Podzámecký rybník anebo nesečená louka plná klíšťat. Inu, subordinace jako na vojně.

Fanynka se ráda potuluje v džungli neboli spleti větví, větviček a lián při ústí Vlčavy do rybníka

Ještě v roce 2011, kdy byla louka mezi rybníkem a alejí státním majetkem, ji síklo město.