Naše Vánoce – 2/3

Pokračování ze včerejška:

Rožmitálské vánoce si nelze představit bez uvedení Rybovy České vánoční mše „Hej, mistře!“ místními hudebníky a zpěváky ve starorožmitálském farním kostele. V posledních letech vždy od 22 hodin tato skladba zaznívá v zaplněném kostele, kdy mládež stojí i venku, pod vedením regenschoriho Huberta Hoyera. V tyto okamžiky jsou snad všechny hroby na přilehlém hřbitově ozářeny svíčkami.

Se štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem. Na sv. Štěpána chodily děti na koledu a dostávaly samozřejmě výslužku. V hostinci U Petráňů a později v kulturním domě ve Starém Rožmitále se tento den každoročně konal Myslivecký ples s bohatou tombolou.

Jednou z obecně rozšířených vánočních tradic je pečení cukroví a vánoček. Nejčastěji se peklo cukroví z máslového těsta vykrajované formičkami a slepované marmeládou, linecké koláčky, pracny, sněhové z bílků a kokosové. Zatímco toto drobné cukroví se na Rožmitálsku rozšířilo až po 1. světové válce, vánočky, dříve zásadně nazývané housky, jsou u nás tradičním vánočním pečivem. Vánočky se pekly den před Štědrým dnem v takovém počtu, aby zůstaly až do Nového roku. Za první republiky se pekl také jablečný štrůdl. 

Dokončení zítra.

Vzpomínka na svátky z minulých let