Než vzpomínky zapadnou … 17. pokračování

Dnes navážeme na vzpomínku z devátého pokračování našeho seriálu, který v nepravidelných intervalech zveřejňujeme už celý rok. Tehdy jsme dali ve známost fotografii s účastníky zájezdu na zámek Hluboká z roku 1961. Výletníky byli družstevníci Kovostaru a jejich rodinní příslušníci. Těch zájezdů po vlastech českých však bylo v Kovostaru mnohem víc. A tak dnes setřeme prach ze snímku ze začátku 70. let, který si nechali udělat Kovostaráci na náměstí v Havlíčkově Brodě.

Na fotografii poznáváme Jaroslava Kulovaného, Josefa Leitermana, Adolfa Kulovaného, Sýkoru (Marenku), Josefa Poura, Jeníčka z Voltuše, Roušalovou, Valentovou, Tomanovou, Jiřinu Kulovanou, Trčkovou, Vlastu Roušalovou, Milcovou, Čejkovou, Polákovou z Ruslandu, Věru Petákovou, Polákovou z města, Jaroslavu Roušalovou, Martu Hlaváčovou, Marii Beranovou, Hajníkovou, Skopečkovou …

A jelikož v autobuse byla vždycky skvělá nálada, přidáme dnes ještě jednu z kovostarských písniček. Vždyť se v ní zpívá právě o výletech:

My jsme parta z Kovostaru,

máme stále dobrou náladu,

Kulovaný Karel náš mistr je,

ale moc se s námi nesměje.

Když on na nás zahromuje,

sakra. báby, nečumte,

ať neřekne Loskot a výrobák,

že se tady flákáte.

Samý žert a samý smích,

umíme se veselit,

až se začnou okna v kanceláři třást,

tu začínáme se trochu bát.

Hrdina přiletí rázem,

co tu lidi děláte,

to zas máme velký průšvih,

prémie nám nedáte.

Když se jede na výlety,

autobus se prohýbá,

Pepík Kala fňuknu vezme

a každý si zazpívá.

Z výletu se vracíváme

v povznesené náladě,

na sebe se usmíváme

a je nám všem moc dobře.

Na výlet pojedeme zase,

musíme to roztočit,

v příštím roce ahoj...na shledanou,

i kdybychom si měli vypůjčit.

(Z knihy Cvokaři)