O knize Cvokaři a Cvokařském muzeu

Elektronickou poštou jsme dostali milý dopis od paní Klaudisové z Vraného nad Vltavou poté, co si přečetla knihu Cvokaři (více o ní na https://www.staryrozmital.cz/nabidka-knih/cvokari/ ). S jejím dovolením otiskujeme z e-mailu pár vět:

„Před nedávnem jsem si koupila Vaši knihu Cvokaři. Byla to vlastně náhoda. Jedni naši známí, ke kterým občas s mým mužem zajdeme posedět a popít vínko, nám vyprávěli, že v létě podnikli výlet po Brdech a zabrousili i do Rožmitálu pod Třemšínem. Byli nadšeni z Cvokařského muzea a vřele nám jeho návštěvu doporučili. (...)

Žijeme s mým mužem ve Vraném nad Vltavou. Před pár lety jsme si koupili chalupu v Borovně, tedy vlastně kousek od Rožmitálu. Do Vašeho kraje jsme se oba zamilovali. Od jara do podzimu tam trávíme volné chvíle, víkendy a vždy několik dnů z dovolené. Já osobně miluji brdské lesy a vše co k nim náleží. Fascinují mne všudypřítomné kameny s jejich typickou strukturou a zabarvením. Je to balzám pro mou duši, když je beru do dlaní anebo když ty obry, které potkávám, hladím. Kdyby mohly promluvit. (...)

V knize píšete o kraji, který mám ráda. Člověk díky ní může alespoň na chvilku nahlédnout do doby, která je sice již dávno pryč, ale která je stále tolik fascinující. Kolik toho ti lidé dříve byli schopni vydržet. Jak byli úžasně houževnatí a pracovití. V jakých podmínkách někteří žili. To vše si dnešní člověk určitě nedovede ani představit.

Při čtení knihy by se jeden až styděl za to, jak kolikrát žehrá na své zaměstnání, možná by nám prospělo (mluvím za sebe) na chvíli zakusit to tehdejší živobytí. Asi bychom rychle otočili a vážili si toho, co máme.

Musela to být opravdu hodně těžká doba. Obzvláště když se zmiňujete o poválečných létech, kdy tito lidé, kteří celý svůj život dřeli včetně svých potomků, aby udrželi živnost (firmu), obětovali tomu všechno, dokonce i zdraví a nakonec o všechno přišli a ještě byli označeni za nepřátele lidu. To je prostě nepochopitelné, absurdní a víc než smutné. Však ona každá doba nese své. Je stále jen a jen o lidech. Lidé jsou prostě nepoučitelní.

 Pane Jirásku, díky moc za krásné čtení. Díky za to, že jsem mohla nahlédnout do minulosti, poznat řemeslo, o jehož existenci jsem neměla ani tušení a lidi, kteří se jím živili. Kniha je opravdu zajímavá včetně vložených starých fotografií a dokumentů. A ten přehled ručně kovaných výrobků - vážně skvělé.

Musím se přiznat, že jsem knihu původně koupila pro tu mou známou, která mi o cvokařském muzeu vyprávěla, ale neodolala jsem, přečetla si jí a určitě si ji ponechám – je to skvost.“