Opilý pokrývač vzal převahu a spadl na zem

Anglicismy a vůbec cizí slova se hrnou do češtiny každým dnem a odevšad. Prostě to tak je, a je nutné se s tím smířit. Podívejme se ale, jak se třeba v roce 1930 psalo hezky česky v jedněch novinách. Starší se zasmějí, mladší možná budou nad tehdejší češtinou kroutit hlavou:

„Při kladení tašek na budovu p. Jana Lukeše říd. uč. v .v. ve Věšíně, která dne 4. října 1930 vyhořela, stala se nehoda. Starý pokrývač Korda z Míšova, kladl tašky na střechu, které mu zjednaní lidé podávali, obut v boty.

Pojednou, když byl u samého hřebene, vzal převahu a sklouzl po střeše na zem, kde ležela ohořelá dřeva, na něž dopadl. Zaměstnaní řemeslníci a dělníci na sousední vyhořelé budově p. Frant. Čapka ihned přispěchali, starého pokrývače zvedli a na dřeva posadili.

Po chvíli se vzpamatoval, z místa neštěstí sám, tj. bez pomoci jiných odešel do hostince U Jelena. Neutrpěl tedy ani zlomeniny ani vážnějšího zranění vnitřního, pouze ukazoval na lopatky, do nichž se asi při dopadu na ohořelá dřeva udeřil.

Příčinou nehody byla ta okolnost, že stařec v době dopolední, kdy nepracoval, požil větší množství alkoholu, než jeho stará hlava snesla, a když pak ke svačině vypil ještě půl litru piva, byl v několika minutách, když opět začal pracovati, na zemi.“

A teď vážně: Sluší se dodat, že ve Věšíně (na rozdíl od Starého Rožmitálu) hořelo velmi často. Například mezi první a druhou světovou válkou postihly Věšín tři katastrofální požáry.

V roce 1928 vyhořelo ve Věšíně 28 domů a dvě stodoly. V roce 1933 zlikvidoval červený kohout devatenáct domů. Třetí velký požár Věšín zažil o rok později v roce 1934, kdy lehlo popelem osm chalup.

Slouží ke cti sboru dobrovolných hasičů ve Starém Rožmitále, že u všech zasahoval a pomáhal oheň hasit. I když měl jen dvě ruční stříkačky.

Ilustrační foto z opravy střechy starorožmitálského mlýna před deseti lety