Před 100 lety přišla církev na Rožmitálsku o část majetku

Zákonem z 16. dubna 1919 byla v nově zrozené Československé republice vyhlášena pozemková reforma, jež se stala největším zásahem do dosavadní hospodářské struktury. Její nutnost byla všeobecně – vlevo i napravo - uznávána z především politických a nacionálních důvodů.

Výchozí návrhy na množství ponechané půdy se silně rozcházely. Pravice by byla spokojena s výměrou jednoho tisíce hektarů, levice pak s hektary padesáti. Nakonec byl přijat zákon, podle něhož se zabírala zemědělská půda nad 150 hektarů a veškerá půda nad 250 hektarů. Dosavadním majitelům, především šlechtě a církvi, byla přiznána finanční náhrada. Navíc zákon o pozemkové reformě předpokládal, že k zabírání půdy nedojde naráz.

Levicoví politici navrhovali, aby se na zabrané půdě vytvořila družstva, zvítězil však návrh agrární strany, aby byla půda prodána soukromým zájemcům. Tohoto úkolu se ujal Pozemkový úřad, v jehož čele stáli agrárníci.

Většina půdy sice byla rozdělena drobným rolníkům, část však byla prodána jako tzv. zbytkové statky (bylo jich asi 2000). Prodej těchto zbytkových statků v režii agrární strany byl pramenem dlouholetého politického sváru.

Na Rožmitálsku se pozemková reforma týkala arcibiskupského majetku. Tak byly rozparcelovány dvory arcibiskupského velkostatku, mimo jiné Podzámecký, z něhož zbytkový statek o výměře 29 ha připadl městu Rožmitálu, dále Nový dvůr, Roželov, Vranovice, Přední Hutě, Záběhlá a Pňovice.

V Pňovicích si v upomínku na pozemkovou reformu pořídili na budově bývalého dvora desku, na které bylo napsáno: „Bílá Hora odčiněna, půda lidu navrácena.“

V katastru Starého Rožmitálu byla v letech 1925 a 1926 čtyřiceti nabyvatelům přidělena zemědělská půda o výměře 14 a půl hektaru na Velkém a Malém Obůru. Z farního statku byla prodána louka Křižánka o výměře přes jeden hektar dlouhodobému nájemci Janu Nesvedovi z Voltuše.

Malý Obůr