Proč se šerkám říká šerky

Přišel nám e-mail od redaktora Marka Bohuše z  Hluboček u Olomouce, ve kterém se nás ptal, odkud pošlo pojmenování šerky, neboť toto slovo je známo pouze z textilní branže nebo z křížovek (hrubé sukně). Sám totiž bydlí v části obce, jež se jmenuje Hřebíková podle dřívější továrny na hřebíky a tématu hřebíků se badatelsky věnuje.

I dali jsme se do pátrání. Předpokládali jsme, že název šerky pochází samozřejmě z němčiny, jako všechno názvosloví – třeba nářadí – co se týká cvokařského řemesla. Ale ouha! V našem archivu jsme zjistili, že to není tak jednoduché. Přestože k nám na Rožmitálsko přišlo cvokařské a hřebíkářské řemeslo ze Švábska ve 20. letech 18. století, nikde jsme nenašli německé slovo, které by znělo nějak jako šerka či šerky.

Měli jsme k dispozici přílohu k jednotnému ceníku pro cvokaře vydaného za Protektorátu ministerstvem hospodářství a práce ze srpna 1942, ve které byly pro hřebíky i cvočky německé a české názvy. Pro český výraz šerky byly použity názvy jako Flachkopfnägel, Flügelnägel, Spitzkopfnägel atd. podle toho pro jakou část obuvi byly výkovky určeny. Máme rovněž katalog výrobků Kovářského muzea ve slovinském městečku Kropa z roku 2012, kde mají hřebíkářskou a cvokařskou expozici. U výkovků jsou názvy uvedeny slovinsky a německy, a zase nikde slovo, které by připomínalo český výraz šerky.

Pátrali jsme i ve vzpomínkách jistého německého cvokaře z městečka Mengerskirchen v Hessensku, v německém ceníku velkoobchodníka Löwyho ve Svaté Dobrotivé z první republiky...

Nakonec jsme došli k následujícímu poznání.

V tomto řemesle nejen na Rožmitálsku, ale i na druhé straně Brd – Hořovicku, Hostomicku a Rokycansku – kde existovala nejméně po dvě staletí ruční výroba hřebů, hřebíků, cvočků do bot a dalších drobných kovaných výrobků (nikde jinde na území Čech a Moravy toto řemeslo nebylo) se sice převzalo zkomolené názvosloví z němčiny, ale výrazy přesně neodpovídaly původnímu německému významu.

Cvokaři se nazývali cvokaři proto, že kromě hřebíků především vyráběli cvočky do bagančat, zejména vojenských během válek, včetně té poslední – druhé světové, a pro sportovní obuv. Cvočky rozdělovali (od nejjednodušších po nejsložitější) na: myší hlávky, pifle neboli cvočky a šerky. Podobné výrazy pro pifle a cvočky v němčině jsou, ale šerky ne. Lze tedy předpokládat, že pro nejsložitější výkovky do podrážek bot nazývaných šerky se vžilo německé obecné označení pro všechny druhy výkovků pro obuv – Schuhnägel, a postupem času bylo zkomoleno na šerky.

Lze to možná tvrdit i s jistotou, neboť rožmitálského údolí přišlo roku 1727 na pozvání pražského arcibiskupa osidlovat 23 německých rodin sice původem ze Švábska, ale které už patrně po několik generací žily na Šumavě. Jejich němčina byla jistě hodně svérázná. Dále se vyvíjela a patrně i komolila i na Rožmitálsku, neboť všichni museli žít v jedné vesnici, kterou si vybudovali v lesích, a prakticky se ani nestýkali s Čechy. Dodnes se malé vesničce 5 km od Rožmitálu, jež se oficiálně jmenuje Nepomuk, říká v Němcích.

Mezitím pátral i pan Bohuš a došel k názoru, že název šerky mohl vzniknout od slovesa schüren - hrabat (Schürer - pohrabáč), což by odpovídalo funkci cvoků na botě. Jiná možnost by bylo sloveso schurren - šoupat, nebo snad schürfen - škrábnout, odřít.

Tušil by snad někdo z našich čtenářů, z čeho mohl výraz šerky vzniknout?

Šerky. Snímek je z knihy Cvokaři.