Pročpa tudlecto řikáme? –II/III

AKTUALIZOVÁNO 24. června:

(Pokračování ze včerejška)

Dali jsme si práci a v Plzeňsko- českém slovníku, o němž podrobně píšeme v prvním díle, jsme se pídili po výrazech, které používáme (nebo jež spíše používali naši předci) u nás a ve slovníku nejsou. A světe, div se, bylo jich dost!

Na druhé straně je ovšem nutné přiznat, že hodně výrazů je stejných jak na Plzeňsku, tak u nás. Například: nynčko, undat si, vembloud, čekuláda, kvelb, líky, kulík nebo brabenec.

Věnujme se tedy teď slovům čistě rožmitálským, neboli rožmitálštině, která nemá s plzeňštinou nic společného (tím nevylučujeme, že se mohou některá slova ještě objevovat jinde). Je jich jistě spousta, nám se podařilo za pár let dát dohromady alespoň následující, čistě rožmitálskou čtyřicítku:

bác = dřevák s koženým svrškem

buchcovat, buchcák = kašlat, kašel

falář = farář

hlejbka = hloubka

hlybokej = hluboký

interes = úrok

jít na hrátky = jít si popovídat k někomu domů

kradář = zloděj

krkatá cibule = vyběhlá (dlouhá) rychle se kazící z prostředka

křivánek = skřivánek

kterak = jak

liťák = bramborák

mejšata = malé myši

mi je to jedno = mně je to jedno

moci = kolik (množství)

mycák = mycí stůl

Nanda = Anna

nasviť = rozsviť

nedvěd = medvěd

nedvědice = ostružiny

nejni = není

nemám gdá = nemám čas

pabouk, pabučina = pavouk, pavučina

parez = pařez

pérka = boty

pozorno = klidno (o počasí)

Prágberg = vrch Praha v jižních Brdech

Pražka = Pražačka

rathaus = radnice

rožnout = rozsvítit

sfouknout = zhasnout

skřipka = chřipka

šek = poštovní složenka

škodovat = mít škodu

tomu nevím grunt = neznám důvod

tvrzík = hřib

veřtat = cvokařská dílna

víš-li = to je ale, co?

všade = všude

všiden = ve všední den

výboři = členové výboru

žlíce = lžíce

(Pokračování zítra)