Pročpa tudlecto řikáme? –III/III

(Dokončení ze včerejška)

Nedávné vydání Plzeňsko-českého slovníku nás přimělo, abychom se trochu podrobněji podívali na mluvu na Rožmitálsku. Je to záležitost totiž velice urgentní, neboť rožmitálský (ale i jiný) dialekt rychle mizí. Rozhlas, televize, tisk, kino a internet za pár let jazykové rozdíly v regionech zcela smažou a další generace budou hovořit a psát česky nebo hovorit a psat cesky nebo hovořit a psát anglicky.

Takže k charakteristickým rožmitálským slovům uvedeným v druhém díle přidáváme ještě jednu zvláštnost, která se podle nás, skutečně vyskytuje jen v rožmitálské kotlině.

Typické pro zdejší dialekt totiž bylo a stále je, že se užívá přídavné jméno přivlastňovací ve všech pádech, všech tří rodů i obou čísel na –o: bratrovo kabát, bratrovo čepice, bratrovo kotě, bratrovo holubi, bratrovo krávy, jdu do bratrovo firmy, z bratrovo chalupy atd.

A další rožmitálská rarita, která přetrvává dodnes: U křestních jmen a příjmení se dává přípona –ouc: Melicharouc děti, Zehnulouc koně, Šourkouc stodola, Trčkouc pes Bobík apod, což se také neskloňuje.  Říká se ale i Králoucma, Krupičkoucma, Fraňkoucma, Jiráskoucma atd.

Tak a teď máme příjemný pocit, že jsme něco, sic nehmotného a nepatrného, zachránili z rožmitálského, resp. z celého českého kulturního dědictví.