Rožmitál versus Březnice – IV

Pokračování z 8. února 2014.

V polovině roku 1904 žádá starosta Rožmitálu o podporu pražského arcibiskupa a zároveň kardinála Lva Skrbenského, svobodného pána z Hříště. Informuje ho, že zřízení okresního soudu v Rožmitále bylo všemi c.a k. státními úřady příznivě doporučeno. Potutelně však hned dodává:

„Chybí pouze přímluva u vysokého c. a k. ministerstva spravedlnosti ve Vídni, abychom provedení tak dlouhodobé tužby docílili. Vaše Eminence, svým mocným vlivem a přímluvou zajisté žádoucího zřízení prosaditi ráčíte. Tímto skutkem si ve všech srdcích zdejšího a okolního obyvatelstva nehynoucí pomník vděčnosti a oddanosti postavíte.“

Nevíme, zda se arcibiskup, který z titulu svého úřadu Rožmitálsko musel znát, ve Vídni přimluvil či ne. Každopádně se ve věci zřízení soudního okresu nic nedělo.

A to byl přitom arcibiskup v dopise varován, že „i z morálního stanoviska jest vzdálenost ku nynějšímu sídlu okresního soudu pro obyvatelstvo zdejší a okolní záhubnou, anžto menší trestní věci pro ztrátu času a peněz se raději promíjejí, škůdci pak na to spoléhají a tak klesá obyvatelstvo i mravně.“

Rožmitálští radní dobře věděli, že jen platonické požadování zřízení okresu by nebylo nic platné. Taková odůvodnění,  jako že do Březnice je daleko, že je zde hornatá krajina, cestování na úřad stojí peníze a je ztrátou času, byla sice dojímavá, ale erár chtěl také slyšet, čím město ke zřízení soudního okresu samo přispěje.

Rožmitál se tedy právoplatnou věnovací listinou zavázal bezplatně a na „všecky budoucí časy“ novému okresnímu soudu věnovat potřebné místnosti vybavené nábytkem a pomůckami. A k tomu mu bude deset let každoročně zadarmo dodávat 36 metrů palivového dříví.

Nic se však nedělo. Přišla světová válka, Rakousko – Uhersko bylo rozmetáno a v Praze zasedla vláda samostatné Československé republiky.

Když se vyřešily největší poválečné problémy a nový stát se zkonsolidoval, viděli rožmitálští radní šanci, že by se svou žádostí mohli konečně prorazit.

Pokračování příště.