Takový byl srpen 1968 v Rožmitále – 2/9

Sovětská armáda dojela do města až v noci z 26. na 27. srpna. Do Starého Rožmitálu přijely obrněné vozy s několika tanky pozdě večer. Kolona jela přes most v Luhu po nábřeží směrem k Ruslandu, kde však silnice končí. Vozy se tlačily na sebe a snažily se otočit zpět. Byla tma a velký rámus túrovaných motorů byl slyšet široko daleko.

Ve 22 hodin začala na Kovostaru houkat siréna oznamující konec odpolední směny. Nervózní vojáci vyskákali z náklaďáků a mísili se mezi pospíchající dělníky z výrobního družstva. Za chvíli bylo v Luhu pusto prázdno, nikdo nevycházel z domu, maximálně vzniklou situaci pozoroval okny. Vojenská kolona se ze slepé ulice vymotala a vojáci se už ve Starém Rožmitále neukázali.

Ráno 27. srpna se Rožmitalanům naskytl neobvyklý obrázek. Od křižovatky u Agrostroje až do Vranovic byla silnice ucpaná náklaďáky, obrněnými transportéry a ojediněle tanky. Autobusy jedoucí do Příbrami to musely vzít oklikou přes Nesvačily, Strýčkovy a Třebsko. Odpoledne až do večera jezdily směrem na Plzeň tanky. „Jeden z nich (č. 321)“, píše se v kronice, „pro poruchu uvázl poblíž bývalé cihelny a byl odtažen až 29. srpna jiným tankem (č. 327).“

Pokračování pozítří.