Takový byl srpen 1968 v Rožmitále – 3/9

28. srpna byli po Rožmitále rozmístěni sovětští regulovčíci, kteří dirigovali dopravu (nejen) vojenských vozidel. Stáli na křižovatce silnic od Plzně a Příbrami, na odbočce ze silnice I/19 na Sedlici a ve městě Na Růžku. Od Plzně přijížděly v noci tanky a transportéry a pokračovaly Starým Rožmitálem Rybovou ulicí, přes náměstí a dále Hofmeisterovou ulicí a odtud směrem na Obůr dál. Později se ukázalo, že se vojska utábořila u hájovny Na Dědku a uzavřela závorou silnici. Autobus z Rožmitálu do Roželova pak musel jezdit po lesní cestě.

Kronika uvádí, že ve městě (ale ani ve Starém Rožmitále) žádná vojska nezůstala a nejblíž byla utábořena před Sedlicí. Okupanty v našem regionu byli především příslušníci Sovětské armády, něco málo bylo Bulharů, ale ti brzy odjeli.

Sověti se začali stahovat z okolí Rožmitálu 18. a 19. října, kdy byly vojenskou technikou ucpány všechny příjezdové trasy do města – od Voltuše, od Bezděkova i od Plzně. 19. října dopoledne bez zájmu obyvatel odjeli. Jak je uvedeno patrně v jediném tehdejším popisu událostí, v kronice města: „Tak jako nikdo vojska nevítal, tak se s nimi ani nikdo neloučil.“ Několik jednotek však přesto u nás zůstalo, a to u Sedlice a Na Dědku. Kolem 8. listopadu nakonec i tyto zbytky Varšavské smlouvy z rožmitálského údolí odjely. „Život se pomalu vracel do normálních kolejí, výpadky v provozu a plánu byly zvolna nahrazovány, obchody byly dobře zásobeny. Vládla jen určitá stísněnost a nejistota z budoucího vývoje.“

Pokračování pozítří.