Takový byl srpen 1968 v Rožmitále – 8/9

V průběhu dopoledne k bráně kasáren dorazil obrněný transportér SKOT (střední kolový obrněný transportér) se sovětským důstojníkem, který se domáhal vstupu. Samozřejmě že neúspěšně a tak zase odjel. Kolem 13.00 nad kasárnami proletěly poměrně nízko dva stíhací letouny MiG-21 se sovětským a polským označením a asi tak do hodiny jsme obdrželi ultimátum od velení „osvoboditelů“.

Pokud neuvedeme do 18.00 hodin kasárna do původního stavu, budou obsazena vojenskou silou bez ohledu na možné oběti. Velení útvaru zvážilo vážnost situace a započal velký „úklid“. Většině z nás se do „úklidu“ moc nechtělo, ale rozkaz je rozkaz a také nám pomalu docházelo, že s našimi čtyřmi „ještěrkami“ jsme asi moc velkou šanci neměli. A tak v závěru „bojového dne“ jsme po 18. hodině vítali slavnostním nástupem naše „osvoboditele“, kteří se v naší krajině usadili „dočasně“ na příštích téměř 23 let (tehdy také vznikla matematická hádanka: Jaká je jednotka dočasnosti? Jeden furt!). 21. srpen 1968 jsme mezi sebou nazývali „Černým dnem Varšavské smlouvy“.

Tenkrát mi to ještě nedošlo, ale později, když jsem se jako své hobby začal zajímat hlouběji o dějiny světových válek, jsem si dokázal tak trochu představit pocity našich vojáků, když opouštěli na příkaz vlády pohraniční pevnosti v roce 1938 (zase ta „8“!). A ještě jeden drobný zážitek, který nám ukázal, že tehdy i řadoví sovětští vojáci, kteří přišli jako první, měli v tehdejší situaci, jak se říká „hokej“ (příslušníci jednotek, kteří je potom střídali, byli již patřičně ideologicky zpracovaní).

Dokončení pozítří.