Takový byl srpen 1968 v Rožmitále – 9/9

Dokončení.

Měli jsme jako mazáci vlastní bigbeatovou kapelu, se kterou jsme v letech 1967-68 vystupovali na sobotních „čajích“ ve Starém Rožmitále. A protože jsme vydělali trochu peněz, rozhodli jsme se jako kapela pohostit před odchodem do civilu všechny „mazáky“ útvaru.

V nejlepším přišla mezi nás pořádková hlídka dvou sovětských vojáků, chlapců mladších než my. Vzali jsme je mezi sebe, pohostili telecím řízkem a českým pivem, chlapci se rozplakali, začali se nám za všechno omlouvat, a že k nám dobrovolně nechtěli, že vlastně ani neví, proč jsou tady a že dostali rozkaz. Od té doby si pořád myslím, že po návratu z hlídky ve stavu slabé opilosti (české pivo umí své) byli posláni šupem zpět na východ a hodně dlouho se nepodívali domů.

A jak to dopadlo ve finále? My mazáci jsme to měli „za pár“, ale protože se vedení útvaru a i jemu nadřízené složky báli možných incidentů s příslušníky sovětského vojska na základě ještě poměrně čerstvých prožitků, byli jsme do zálohy propouštěni po menších skupinkách. Já sám jsem se dočkal vytouženého civilu o 10 dní později, než jsem původně měl nárok. No a stanice, kterou jsme úspěšně rušili, byla v rámci normalizace prohlášena za jedinou pravdivou, útvar byl rozpuštěn, kasárna obsadila jiná jednotka. S útvarem shodného čísla jsem se po čtyřech letech na pravidelném cvičení opět setkal, ale už to nebyla „moje zbraň“, ale dělostřelci.“

Tolik o tedy tom, se událo v Rožmitále a ve Starém Rožmitále v srpnu před 50 lety.

Bigbeatová kapela VÚ 3252 před branou u starorožmitálského kostela v roce 1968. Foto Julián Salomon, www.csla.cz