Valpuržina noc ve Starém Rožmitále

Pálení čarodějnic nebo také Filipojakubská či Valpuržina noc je velmi starý a dodnes živý lidový svátek. Tuto noc se lidé scházívají u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Lidé věřili, že se v noci čarodějnice slétají na čarodějnický sněm a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Stále například čekáme, jestli už konečně někdo přinese z Třemšína tři zlaté šíny (neboli pruty, které jsou zde podle pověsti zakopány). Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla ale oslava plodnosti.  

Kdysi se ve Starém Rožmitále snesly na oheň na plácku u Vlčavy staré věnce a jiný odpad ze hřbitova i z jednotlivých stavení, takže se spojilo příjemné s užitečným. V podstatě se jednalo o velký jarní úklid. Od padesátých let 20. století se tradiční ohně nazývaly Ohně míru, po roce 1989 opět pálení čarodějnic. V posledních letech dobrovolní hasiči dohlížejí nejen na vlastní oheň, ale také na to, aby se pálil pouze organický materiál nezamořující ovzduší

Čarodějnice 30. dubna 2014 byly ve velkém stylu. Šenkýřka Lucie Veselá se s celým ansámblem přestěhovala do malé hasičské boudy, prostě blíže k ohni, jenž se letos odehrával těsně u požární nádrže. Holt jistota je jistota. Na házenkářské hřiště byly umístěny pivní lavice, v pergole boudy se usadili štamgasti a kromě velkého ohně plápolal ještě ohýnek zcela zakrslý, na němž si návštěvníci večera mohli opékat špekáčky. Nutno podotknout, že špekáčky s hořčicí a chlebem byly zdarma a kozlík stál jen 22 korun.  Společenskou konverzaci za stále většího chladu dokreslovala nevtíravá hudba.

Organizátorům akce, na níž se sešla téměř stovka Staroměšťáků, je třeba plně poděkovat.

Připomeňme si ještě, jak vypadaly čarodějnice předloni a vloni. V roce 2012 se po devatenácté hodině přihnala silná bouřka s prudkým deštěm. Celý večer lilo jako z konve, lidé se rozutekli a oheň uhasl. Vloni to byl jen ohýnek pro děti. Proč? Lucka v kulturáku již nebyla a v hospůdce U splavu ještě nebyla. Čarodějnice na sucho – to prostě nebylo ono. Většina staroměstských dospěláků tedy odešla na oheň do města.

Jak vidíte na našich fotografiích, letos to bylo úplně něco jiného.