Velikonoce tenkrát a ještě o hodně dřív – 4/4

Dokončení.

Bochánky neboli mazance či bochníčky se pekly z lepšího kynutého těsta s použitím většího množství vajec a omastku, s rozinkami. Za oknem nesměl chybět beránek, který se pekl ze stejného těsta jako bochánek či z těsta obyčejného v železné formě. Upečený beránek se pocukroval, kolem krku se mu uvázala stužka a často se za oknem obložil vejci. Po svátcích se úplně ztvrdlý rozdrobil do kávy, do nádivky nebo dal slepicím. 

Nádivka nebo také nádivina byla pokrmem výlučně velikonočním. Skládala se z masa (především uzeného), velkého množství vajec, buchty z obyčejného slaného těsta, která se máčela v mléce nebo v polévce z masa. Do nádivky nezbytně patřily sekané mladé kopřivy. 

Nedělním Božím dnem velikonočním v podstatě velikonoční svátky vrcholily. V každém stavení se slavnostně prostřel stůl, z kuchyně se začaly valit vůně buchet, mazanců a masíček, což se dříve, kromě svátků, tak často nestávalo.

Pak přišly na řadu tradiční zvyky na oslavu života a jara. Ve Starém Rožmitále bylo krámků jako o pouti a děti vyrukovaly na „vzkříšení“ v nových šatech, aby je „beránek nepokakal“. O Velikonočním pondělí převažovaly v kuchyni pokrmy z vajec. Chlapci si je vyšlehali u děvčat pomlázkou, někdy až dva metry dlouhou. A zpívali koledu:

Hody, hody doprovody,

na červený vejce.

Nemáte-li červený,

dejte aspoň bílý,

slepička vám krákoře po dvoře,

zejtra snese jiný.

Vždyť vajíčko, ať už natvrdo uvařené či duté, vyfouknuté, je nejen velikonoční symbol, ale považuje se i za symbol nového života a znovuzrození. 

Takhle se ve Starém Rožmitále chodilo i lezlo pro pomlázku téměř před 30 lety. Foto: Cvokařské muzeum