Ze Starého Rožmitálu na Karlštejn

Letos je tomu 490 let, co ukončil na faře ve Starém Rožmitále své působení Václav Hájek z Libočan a přesunul se na Karlštejn. Po třech letech (1524 – 1527) tak vyměnil místo duchovního správce v rožmitálské farnosti za místo děkana na našem nejslavnějším hradě.

Václav Hájek z Libočan (konec 15. století – 1553), byl – abychom tak dnešním jazykem řekli – velmi kontroverzní postavou. Už za svého života byl například obviňován, že za jeho působení na Karlštejně se ztrácely z hradní knihovny knihy. Nešetří jej ani regionální historici Rožmitálska, podle nichž musel ze zdejší farnosti odejít s ostudou. Ostatně dnešní badatelé se většinou shodují, že Hájek byl sice zbožným mužem, ale myslel především na sebe.

Na faře ve Starém Rožmitále působil v době, kdy nejen zámku na druhém břehu Podzámeckého rybníka, ale celému českému království vládl jako nejvyšší purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu

Původně kališnický kněz pocházel z drobné šlechty z Libočan u Žatce. V roce 1521 přestoupil na katolickou víru, střídal místa svého působení a byl v neustálých sporech se šlechtou i nadřízenými.

Zanechal nám však rozsáhlou Kroniku českou zahrnující naše dějiny od příchodu praotce Čecha až do roku 1527, tedy roku, kdy odešel ze Starého Rožmitálu. Dílo je čtenářsky poutavé, ale historicky nepřesné a datacemi událostí mnohdy zcela vymyšlené. Krásnou lidovou češtinou psaná kronika o dějinách Čechů však sehrála významnou roli především po Bílé hoře a pak při národním obrození, kdy posilovala sebevědomí českého národa.