Jak se k sobě měli rožmitálští konšelé a církev

V sobotu jsme zveřejnili zprávu o pokusu církve získat na Olomoucku dřevo, které bylo vytěženo ještě před vrácením lesů podle zákona o církevních restitucích. Půtky o dřevo nejsou v historii ničím novým, jelikož dřevní hmota je důležitá surovina využitelná jako stavební materiál, pro výrobu nábytku, jako palivo atd. atd., ale především slouží jako zdroj peněz. Dřevo z lesů na Rožmitálsku bylo například jádrem dlouholetého sváru rožmitálských měšťanů s Arcibiskupstvím pražským. Co se stalo?

V roce 1740 dospěla vrchnost k názoru, že je třeba na rožmitálském panství zrevidovat poddanské povinnosti, neboť do té doby platily ještě povinnosti poddaných z doby vlády Gryspeků. Byl tedy vytvořen nový urbář a hned byl také poprvé zaznamenán spor mezi církevním panstvem a rožmitálskými měšťany, který trval až do druhé poloviny 19. století a vzpomínky na něj dráždily Rožmitalany ještě při přípravě pozemkové reformy po založení Československé republiky.

Podstatou konfliktu bylo dřevo z panských lesů, které mohli Rožmitálští za určitých podmínek odebírat pro svou potřebu na palivo nebo jako stavební materiál. Tuto výsadu, jak uvádí příbramský okresní archiv, obdrželi jako náhradu za obecní les zabraný vrchností pro potřeby železných a skelných hutí poblíž dnešní obce Hutě pod Třemšínem a měla platit na věky. Novým urbářem však tato úmluva skončila. Hutecký les zůstal církvi a Rožmitalané zůstali bez dřeva.

Tuto historku a další šibalství církevní hospodářské vrchnosti v Rožmitále (solné clo, alejka, rybník Jez), která se snažila rožmitálské, tehdy nevzdělané, konšely napálit a připravit tak obec o rozsáhlé pozemky, popisuje ve svém díle spisovatel R. R. Hofmeister. Kapitolu pod názvem Chytrá vrchnost, ale i jiná povídání z Rožmitálska si lze přečíst v Hofmeisterově monografii (viz https://www.staryrozmital.cz/nabidka-knih/r-r-hofmeister/).

Hospodářská vrchnost rožmitálského panství sídlila od Bílé hory, po níž Rožmitálsko přiklepl rakouský císař pražskému arcibiskupovi, na zámku