Než vzpomínky zapadnou...28. pokračování

V nekonečném seriálu vzpomínáme na Starý Rožmitál, jak vypadal kdysi a především na jeho dřívější obyvatele. A tak stíráme prach ze starých fotografií, které nám dobří lidé zapůjčují.

Dnešní snímek na mostě v Luhu, který nám půjčil a okomentoval Jiří Plachý, vznikl na přelomu 30. a 40. let minulého století a kromě party mladých lidí, která nás bude zajímat, je dobré si povšimnout i pozadí. Je na něm dlouhá zeď a navazující dřevěný plot ohraničující pozemky patřící k Hrdinovu mlýnu, kde o desítky let později vznikly čtyři parcely s třemi domky a ulice U mlýna.

A kdo tedy stojí na mostě? Vezměme to zleva:

Úplně vlevo se usmívá Stanislav Valta, který bydlel v Ruslandu v č. p. 80. Moc toho o něm nevíme, víme jen, že byl synem Josefa, domkáře a tesaře, člena obecního zastupitelstva, jenž byl i členem přípravného výboru pro slavnosti zasazení pamětní desky na dům Bartoloměje Sadílka v roce 1930.

Vedle něho stojí Jan Procházka, kterému se přezdívalo Štafeta, také z Ruslandu. Byl výborným košíkářem, tedy výrobcem košíkařského zboží. Pohrdal ovšem pěti hospodami ve Starém Rožmitále a na pivo chodil do města na Slavii.

Jedinou slečnou na snímku je Jaruška Berková z Luhu, dcera paní Berkové. Její matka Anna dlouhá léta až do roku 1964 vedla proslavenou hospodu Hotýlek. Do ní si odskakovali od výhní cvokaři a později od bucharů i družstevníci z blízkého Kovostaru. Jaruška se provdala a z Luhu odstěhovala do Zákup.

Po její levici se schovává Jan Kusbach, který žil U tří chalup neboli V úzkých drahách. V Praze se vyučil číšníkem a od Nového rybníka vozil do vyhlášených pražských restaurací žáby.

Pátým zleva je Josef Šmíd z Luhu, dědeček hokejisty Ladislava Šmída, výborný zedník, jenž vedl zednickou partu v Plzni.

Druhý zprava se opírá o zábradlí cvokař Bedřich Polák přezdívaný Chalupáč žijící v Ruslandu v domku č. p. 78. Mezi Staroměšťáky byl proslavený výbornou polévkou z vrabců a žab.

A poslední se jmenuje František Leiterman, jemuž se přezdívalo po chalupě Círek a později hrobař, neboť toto zaměstnání po nešťastných předcházejících událostech provozoval. Za druhé světové války totiž František zapálil svoji chalupu v Železné ulici a pokusil se oběsit. Chalupu uhasili, jeho včas odřízli. Když se vrátil z vězení pro žhářství, dělal na starorožmitálském hřbitově hrobníka. A k němu se váže ještě jedna historka: Jednou při kopání hrobu se nepohodl s tehdejším farářem Josefem Průšou, který jej, ač byl duševním pracovníkem, lehce přemohl. Nelze se divit. Farář Průša (1905 – 1979) byl fyzicky velmi zdatný a sám si opravoval i kostel.

To jsme si dneska pěkně podrbali, že?

Má někdo také zajímavou starou fotografii ze Starého Rožmitálu a povídání k ní?