1623 - 1948

V roce 1660 renesanční zámek vyhořel a kardinál Harrach jej nechal opravit, stejně jako později arcibiskup František Ferdinand hrabě z Khünburgu, za něhož zámek vyhořel v roce 1724. Později byl zámek sice rovněž opravován, ovšem v daleko menší míře a jen tam, kde to bylo vysloveně nutné. V roce 1893 konstatoval stavební ředitel arcibiskupských panství, že stav zámku je velmi špatný a zanedbaný.

Z přelomu 18. a 19. století je znám soupis místností na zámku: chodba duchovních pánů, pokoj princů, pokoj sluhů, dva pokoje pro hosty, jeden malý klenutý malovaný pokoj, pokoj cizích hostů pod věží, kabinet sluhy, pokoj sekretáře ve věži, hostinský pokoj vedle jídelny, knížecí salon s krbem, knížecí ložnice, malý kabinet, šatna, předsíň s vanou, pokoj služebnictva, ložnice, velký vstupní sál, pokoj služebnictva v přízemí, knížecí zahradní pokoj, kabinet, kuchyně, pokoj vrchního úředníka, skladiště, pivovar a anglická zahrada.

Po celou dobu měla na zámku kanceláře a byty správa arcibiskupského panství. Arcibiskupové sem zajížděli jen výjimečně. Na začátku 20. století opravil vlastník střechy a fasády, zavedl vodovod a zastřešil ochoz na věži.

V roce 1915 byl ve velkém (gryspekovském) paláci jen pětipokojový byt ředitele velkostatku, nevybavené místnosti, kaple, hostinský pokoj, pokoje pro příručí, byty archiváře a lesmistra, kreslírna a chodby. V roce 1940, když zde byli ubytováni vojáci wehrmachtu, vyhořelo druhé patro. Arcibiskupství škody rychle opravilo, hostinské pokoje byly upraveny na menší, na části venkovní omítky byla obnovena sgrafita a ochoz věže byl zpřístupněn.

V roce 1948 byl rožmitálský velkostatek, jemuž zámek nic nevydělával a náklady na nutnou údržbu mu jen snižovaly zisk, znárodněn.

Více v knize Rožmitál po Třemšínem a jeho okolí vydané v roce 1930 Literárním kruhem a znovu vytištěné městem v roce 2005 a v brožurce Podivuhodný příběh rožmitálského zámku od Jindřicha Háska vydané rovněž v roce 2005.