Národní házená: Tři výročí v jednom roce

(Seriál byl v Novinkách zveřejněn v osmi pokračováních v červnu 2015)

V druhé polovině 19. století a počátku 20. století se zejména mezi studenty začaly těšit oblibě různé sportovní hry. Studenti však často nenalézali u svých profesorů pochopení, všeobecně se uchytil názor, že sport odvádí mládež od studia. Vše změnil výnos rakouského ministerstva školství z roku 1890, ve kterém bylo školám nařízeno věnovat se ve výuce také tělovýchově. Největší oblibě se těšila kopaná, nicméně profesoři ji příliš nepodporovali a snažili se uvést v život různé hry. Není tedy divu, že u kolébky národní házené, jejíž název se několikrát měnil, stáli tři učitelé tělocviku.

První, Václav Karas, profesor na reálce na Smíchově v Praze, ji nazval Vrhaná s přenášením a popsal ji v červnu 1905 v tehdejším brněnském odborném časopisu Výchova tělesná. Hřiště bylo křížem rozděleno na čtyři čtvrtiny a hráči, kterých bylo devět, nesměli ze svých čtvrtin vycházet. Každé družstvo mělo dvě trojice útočníků, dva pomezní obránce a brankáře. Střílelo se do zmenšených branek na kopanou.

Rok 1905 se považuje za rok zrození české, později národní házené. Letos tedy slavíme 110 let od jejího vzniku.

Druhým, kdo do vývoje naší hry zasáhl, byl Josef Klenka, neúnavný propagátor her mládeže a později inspektor tělocviku na středních školách. Místo fotbalových branek zavedl terče, tj. kruhy o průměru jednoho metru upevněné na tyči 1,5 m od země. Byly polepeny pomalovaným papírem jako šachovnice. Po každém gólu, tj. protržení, se kruh znovu polepoval, později se kruhy vyměňovaly. Hřiště bylo 25 m – 30 m široké a 50 m dlouhé. Družstva byla šestičlenná a míč se mohl „honit rukama“, což byl výraz pro driblink. Hra se začala nazývat cílová. Klenka hrál hru i před obecenstvem na V. všesokolském sletu v Praze v roce 1907, kde s ní vystoupil „kroužek pánů a slečen“, který byl tehdy jakýmsi společensko-sportovním klubem v Praze.

Konečnou úpravu pravidel házené provedl třetí učitel tělocviku, domažlický rodák Antonín Krištof. Byl prvním organizátorem tělovýchovy na České vysoké škole technické v Praze. Novou hru, kterou upravil podle vzoru Karase a Klenky, nazýval nejprve Klenka cílová, ale vrátil se k brankám a hru nazval Házená. Hřiště mělo obdélníkový tvar o rozměrech 25×45 m a bylo rozděleno na třetiny. Branky byly 2 m široké a 2,50 m vysoké, brankoviště obdélníkové o rozměrech 4×6 m a cizí hráč do něj nesměl vstoupit. Družstva byla sedmičlenná, jinak se mohl počet měnit velikostí hřiště. Dokonce hrávali ve smíšených devítičlenných družstvech čtyři muži, zbytek ženy, tři útočníci, záložník a brankář, ostatní jako náhradníci. Útočníci se mohli pohybovat jen v poli středním a nepřátelském, náhradníci jen v poli středním a vlastním, záložník a brankář jen v poli vlastním a oni jediní mohli hrát v brankovišti. S míčem se nesmělo udělat více než tři kroky, byla zakázána hra pěstí.

Zatímco cílová byla spíše společenskou záležitostí, ženy ji hrály v dlouhých sukních a muži ve svátečních kalhotách, úpravou pravidel dal Krištof házené charakter sportovní hry. Položil také první organizační základy hry ustavením prvého ústředí házené, Svazové komise kroužků házená v Praze. Roku 1907 Krištof založil první házenkářský klub, dívčí Kroužek házené Praha. V roce 1909 byla jeho zásluhou vydána tiskem prvá pravidla. Házená se šířila i v jiných místech v Čechách a na Moravě. V roce 1911 Český olympijský výbor ji zařadil do svých sportovních slavností, které se konaly na Letné a o rok později byla zařazena i do programu VI. všesokolského sletu. Mezi první české kluby patří také Kroužek házené Vinohrady, KH Karlín a KH Smíchov. Házená se dokonce rozšířila i do Ruska a Jugoslávie, kam ji zanesli vysokoškoláci, kteří studovali v Praze a tam házenou poznali.

Česká (národní) házená byla založena ve Starém Rožmitále těsně před třicátým rokem 20. století. Začínalo se "od píky". Mezi první průkopníky patřili Karel a Rudolf Chloupkové, Karel Fous, František a Karel Homolkové, Daniel a Miloslav Petráňové, Karel a Václav Kalové, Antonín Pazderník a Alois Šmíd. Práce bylo mnoho a těch několik nadšenců by na všechno nestačilo. Pomáhal i mladší Václav Homolka, Rudolf Šourek a celá řada ostatních. Možno říci celá mužská část vesnice. Práce bylo hlavně na úpravě hřiště. Bylo děláno na pastvině mezi dvěma úvozy, kudy se vozívalo seno z luk. Mechanizace byla lopata, kolečko, krumpáč.

O počátcích házené ve Starém Rožmitále je třeba se zmínit o učiteli rožmitálské školy V. Bartůňkovi, který s chlapci začal v hodinách tělocviku hrát i českou házenou, takže kluci od malička vstřebávali házenkářský fortel. Hřiště ani pořádně neslehlo a mužstvo začalo trénovat. Když to čas a práce dovolily.

Netrvalo dlouho a přišla ke cti kola značek Tripol, Solo nebo Eska a jiní veteráni, kde bys značku marně hledal.  Házenkářští nadšenci se vydali po Plzeňsku, kde hráli své první zápasy. Desítky kilometrů tam, desítky kilometrů zpátky. Šlapali poctivě na silnici i na hřišti. Oficiální soutěž začalo hrát mužstvo Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ) Starý Rožmitál na Strakonicku v rámci okresní soutěže. Tu vyhrálo a od roku 1934 hrálo na Plzeňsku přebor na úrovni krajské soutěže, kde po roce skončilo na třetím místě.

Sestava, která zahájila v roce 1930, tedy před 85 lety v DTJ Starý Rožmitál činnost, byla tato: Antonín Pazderník, Rudolf Šourek, Václav Kala, Karel Kala, Karel Chloupek a Karel Fous. Předsedou jednoty byl František Fous.

V roce 1934 dochází k reorganizaci české házené v Plzeňském kraji, kde se česká házená hrála na nejvyšší úrovni. Byla ustavena soutěž na úrovni první ligy. Ani tady chlapci ze Starého Rožmitálu nedělali hanbu české házené a své obci. V roce 1935 tvoří čelo tabulky DTJ Plzeň I, DTJ Starý Rožmitál a DTJ Třemošná. To už chlapci hráli v sestavě brankář: Václav Homulka, obrana: Karel Kala, Karel Fous a Karel Homolka, útok: Miloslav Petráň, Václav Kala a František Homolka. Uvedená sestava byla snad na Plzeňsku nejobávanější a útok Miloslav Petráň, František Homolka a Václav Kala vůbec nejlepší. Kolem roku 1935 došlo tedy k prvnímu omlazení družstva, které pak pokračovalo v roce 1938. V tomto roce je založeno také druhé družstvo. Tak prakticky hrají všichni chlapci v obci českou házenou. Bohužel období po roce 1938 hluboce zasáhlo nepříznivě i do soutěží české házené. Soutěže se rozpadly a vlastně až do roku 1945 dochází jen k vzájemným přátelským zápasům, turnajům, v některých letech se hrají mistrovské soutěže na úrovni okresů.

Celou činnost řídí Karel Chloupek a František Leiterman. V roce 1941 hráli házenkáři Starého Rožmitálu Český pohár. Porazili Písek, Vodňany, Strakonice a Třeboň a prohráli až ve finále.

Pak to přišlo! Většina musela do Německa pracovat ve válečném průmyslu. Než odjížděli do Říše, řekli si, že ještě nic neskončilo, že se přeci musí vrátit, obléknout stejný dres a budou se radovat z dalších gólů a vítězství.

Doma jich zbylo jen pár. Zbylí kluci ale hráli dál a Karel Chloupek každý týden psal do Říše, jak hráli. Na obálku psal: Josef Fryauf a Václav Synek – BMW Mnichov. Jednou napsal, bylo to v roce 1942, že Starý Rožmitál hraje turnaj v Radotíně a připsal den a hodinu začátku. Václav Synek, Josef Fryauf a Petr Čejka s nasazením vlastního života přeběhli hranice a začátek turnaje stihli. Turnaje se účastnilo 36 družstev.

To už se vytvořila nová silná sestava čtyřicátých let. V Radotíně nastoupili: brankář Václav Synek, obrana Fr. Leiterman, Josef Fryauf, Miloslav Petráň, útočníci Alois Metlička, Karel Mašek, Petr Čejka. V prvním kole prohráli, ale nakonec vyhráli útěchu a nádherný pohár.

Pak nastala těžká doba. Po turnaji v Radotíně jeli zpátky do Říše za prácí a čekala je tam smrt. Karel Chloupek zahynul v Terezině. Mužstvo se tenčilo a kluci věděli o těch, co umírali. Petr Čejka, Václav Fryauf a Eduard Berka si již neoblékli dres, na který se tolik těšili.

Po válce byly znovu zahájeny mistrovské soutěže na úrovní krajského přeboru. To již hraje vlastně čtvrtá generace hráčů od založení oddílu české házené ve Starém Rožmitále. V poválečných letech dochází k sjednocení tělovýchovy, a tak chlapci hrají pod hlavičkou Spartaku Rožmitál.

Po odchodu některých výborných házenkářů za prací do pohraničí a na studia (Mašek, Synek, Leiterman a další), se hrálo se střídavými úspěchy podle toho jaká se sešla sestava. Po vítězství přicházejí porážky a v družstvu se střídají: František Sobotka, Jiří Blažek, Miroslav Pechar, František Jedlička, Josef Flemr, Alois Metlička, Josef Květoň, František Minařík, František Leiterman, Josef Leiterman, Karel Kala, Jaroslav Martínek, Ladislav Šmíd.

V soutěži na Plzeňsku hrála družstva Plas, Ejpovic, Litohlav. Dobříva, Hrádku, Letkova, Plzence, Rokycan, Šťáhlav, Stupna, Oseku, Blovic, kde národní házená měla své pevné kořeny. Zájem o házenou však slábne, mužstvo se často schází jenom v sedmi, diváků ubývá, a tak v roce 1963 národní házená ve Starém Rožmitále končí. Mužstvo odstupuje ze soutěže.

V roce 1975 se potvrdilo, že kořeny národní házené ve Starém Rožmitále zarostly příliš hluboko a že ani dvanáctiletá přestávka nemohla natrvalo přerušit tradici této hry ve zdejší obci.

Založení oddílu národní házené bylo schváleno na členské schůzi místní organizace Socialistického svazu mládeže 22. června 1975. Bezprostředně po ustavení oddílu bylo započato s obnovou bývalého hřiště. Při práci bylo odpracováno více jak tisíc hodin. První utkání na znovu vybudovaném hřišti bylo sehráno 14. září 1975.

Hráčský kádr měl z počátku toto složení: Miroslav Leiterman, Miroslav Trčka, Karel Sadílek, Svatopluk Zehnula, Pavel Zehnula, František Franěk, Václav Sýkora, Eman Trefný, František Hroch, Josef Melichar, Ladislav Kopáček, Pavel Metlička a František Šourek. Trenérem byl Alois Metlička. Po dohodě s okresním výborem Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV) v Příbrami a OV ČSTV v Rokycanech byl oddíl zařazen do soutěží Západočeského kraje.

V roce 1976 byl poprvé uskutečněn memoriál Karla Chloupka jako vzpomínka na krvavou daň, kterou zaplatilo mnoho chlapců národní házené. Pavel Zehnula absolvoval kurz trenérů. František Šourek a Jiří Homulka získali průkaz rozhodčích. První sezóna skončila podle předpokladů, které si hráči dali: Sbírat zkušenosti a umístit se v polovině tabulky. Skončili šestí z osmi účastníků okresního rokycanského přeboru.

Úprava hřiště pokračovala. Je instalováno rozhlasové zařízení a ukazatel skóre, je zahájena stavba kabin a klubovny. V roce 1982 hrálo družstvo stále okresní přebor Rokycan. Na jaře skončilo na prvním místě bez ztráty bodu se skórem 316:153. Po tomto úspěchu čekala hráče kvalifikace o postup do krajského přeboru Západočeského kraje. Mimo našich hrál kvalifikaci Sokol Oplot za Plzeň - jih a Sokol Kyšice za Plzeň - sever. V kvalifikaci naše družstvo neuspělo. Prohrálo s Oplotem 9:7 a s Kyšicemi 9:8. Postoupil Oplot.

Rok 1983 je možno považovat za velmi úspěšný, protože po vítězství v okresním přeboru znovu náš tým postoupil do kvalifikace, která se uskutečnila v Oseku. Postupně porazil Blovice i Hromnice a probojoval se do krajského přeboru.

O postup do krajského přeboru bojovali: Miroslav Leiterman, František Franěk, Pavel Metlička. Miroslav Trčka, Svatopluk Zehnula, Pavel Zehnula , František Hroch, Vlastimil Trefný, Miroslav Štěrba a Josef Melichar. V tomto období byl trenérem František Leiterman. V prvním ročníku krajského přeboru se družstvo umístilo na sedmém místě z dvanácti účastníků. V sezoně 1986-87 získává družstvo bronzové medaile v této náročné soutěži. V sezoně 1990-91 pokročilo družstvo o stupínek výše a získalo stříbrné medaile. V sezóně 1993-94 bylo opět na stupni vítězů, tentokráte znovu na bronzové pozici.

Ve Starém Rožmitále ale nebylo jen družstvo mužů, českou házenou hrávaly i ženy a mládež

Jejich výsledky sice nedosahovaly takové úrovně, jako měla mužská házená, ale nelze je vynechat.

16. dubna 1944 sehrály ženy svůj první zápas ve Starém Rožmitále. V kronice se dočteme: DTJ Starý Rožmitál - Litavan Bohutín 1-3 (1-0). Naše ženy měly po celou dobu zápasu převahu, ale hrály neúčelnou hru: Příliš kombinací před brankou a málo střelby. Sestava: M. Pláková, M. Šmídová, R. Milcová, M. Záveská, R. Šmídová, E. Brdová, M. Hájková. První historickou branku dala E. Brdová. Druhý zápas skončil 3:3, když soupeřky byly z S.K. Březové Hory a odveta se stejným soupeřem již byla vítězstvím 4:3.

Novější generace po obnově činnosti oddílu v roce 1975 vytvořila partu v sestavě: Martinová, Melicharová, Špalová, Hrdinová, Beránková, Jarka a Marie Plachých, Minaříková, Jedličková a Štěrbová. Hráčky Jedličková a Štěrbová byty vybrány na soustředění juniorek ČSR. Z mužů se této cti dostalo M. Leitermanovi a L. Kopáčkovi. Veliké uznáni si zaslouží hráčky Jana Melicharová, Zdena Fraňková a Květa Zehnulová, které svou prací s mládeží vytvářely nedocenitelné hodnoty. O novou generaci jak děvčat, tak kluků v žákovských družstvech se starali, jak aktivní, tak bývalí hráči a hráčky s nejvyšší odpovědností.

Vrcholu v novodobé historii národní házené ve Starém Rožmitálu dosáhli hráči v sezoně 2008 – 2009. Tehdy poprvé v historii postoupili z oblastního přeboru do II. ligy, udrželi se v ní však jen tento podzim a jaro. Škoda. V lize jsme určitě, na to, že jsme byli nováčkem, nedělali ostudu, a od záchrany nás dělil jen jeden jediný bod! Ze soutěže sestupovaly dva celky a my jsme šli zpátky do oblastního přeboru z předposledního místa.

Podívejme se, jak vyrovnaný byl spodek závěrečné tabulky II. ligy:

8. Sokol Ejpovice        22       8          2          12        365:374           18

9. Šroubárna Žatec     22        6          5          11        414:451           17

10. Sokol Osek           22        7          2          13        355:385           16

11. Spartak Rožmitál  22        7          1          14        396:398           15

12. Sokol Bakov n.J.   22        4          6          12        348:375           14

Přestože jsme tedy skončili na předposledním místě, v počtu vstřelených branek ve 22 zápasech jsme byli čtvrtí hned za Litohlavami (ty soutěž vyhrály), Nezvěsticemi a Žatcem.

Na urputných zápasech ve II. lize se podíleli tito hráči: Brankáři: Dušan Sadílek, Miroslav Leiterman, obrana: Pavel Blažek, David Franěk, Pavel Metlička, Petr Pazderník, Jiří Vondrášek, Tomáš Fous, Zdeněk Sadílek, Jiří Trčka, Jiří Stoklasa, útok: Petr Melichar, Petr Šourek, Eman Trefný, Jiří Pičmana  Roman Stöckl.

Další roky jsme hráli stále Oblastní přebor Západočeského kraje a každou sezonu jsme atakovali přední místa v tabulce. Nejlépe jsme se umístili v sezonách 2012-2013 a 2014-2015, a to na druhém místě, tedy hned za postupujícím celkem do II. ligy. V prvním případě nám vypálily rybník Kyšice a letos béčko Nýřan.

Na modernizovaném hřišti ve Starém Rožmitále se házenkáři Spartaku počínaje podzimními zápasy v roce 2015 znovu pokusí o návrat do II. ligy. Určitě by jim to v ní slušelo!

V článku byly použity informace z http://nhrozmital.cz/ a http://svaznarodnihazene.cz/

Současné mužstvo Spartaku Rožmitál se nechává fotografovat 13. června 2015, v den, kdy byl slavnostně otevřen zrekonstruovaný a zmodernizovaný sportovní areál ve Starém Rožmitále.

Stojící zleva: Jiří Pičman, Jiří Vondrášek, Petr Melichar, Pavel Blažek, Miroslav Leiterman, Petr Šourek, Dušan Sadílek a Jiří Stoklasa, sedící zleva: David Franěk, Jakub Pazderník, Roman Stöckl, Zděnek Sadílek a Marek Hejra.

Kontakt

Cvokařské muzeum

jindrich.jirasek@email.cz

Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem

Vyhledávání

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode