Kolik existuje Rožmitálů

Kdo propadal ze zeměpisu, tak si určitě myslí, že existuje jen ten náš – Rožmitál pod Třemšínem, eventuálně přidá ještě bývalou samostatnou obec Starý Rožmitál, která je součástí města od roku 1962.

Kdo měl ze zeměpisu alespoň trojku, doplní ještě Rožmitál na Šumavě, a kdo se mohl na vysvědčení prokázat známkou chvalitebně, věděl, že někde na severovýchodě republiky je ještě Rožmitál u Broumova.

A seznam by asi zkompletoval jen jedničkář: Rožmitál je přece ještě u Zlatých Hor, rovněž na polské hranici.

Tolik je tedy Rožmitálů, respektive tolik jich bylo ještě před pár lety. Všechno se mění, obce se spojují, ale také zanikají, mění své názvy – prostě, kdo by měl jedničku ze zeměpisu kdysi, mohl by teď lehce propadat.

Vždyť za první republiky bylo Rožmitálů, respektive Rosenthalů, ještě víc. A za německé okupace, kdy byly všechny názvy poněmčeny, nebyl Rožmitál ani jeden.

V tomto materiálu vzpomeneme Rožmitály, které už neexistují, ale především navštívíme obce stejného jména, v nichž více či méně stále pulsuje život.

 

Umístění Rožmitálů: A – Rožmitál pod Třemšínem, B – Rožmitál u Broumova, C – Rožmitál u Zlatých Hor, D – Rožmitál na Šumavě


Ze všech Rožmitálů má ten náš – pod Třemšínem – výjimečné postavení. Je totiž jediným, který měl a má nepřerušený vývoj. V něm se lidé odjaktěživa rodili, žili a také umírali. Tak jak to má být.

Všechny ostatní Rožmitály, vlastně Rosenthaly či Rosentaly, ležely totiž v pohraničí, v Sudetech a Böhmerwaldgau, kde byla drtivá německá většina. V roce 1938 byly obce zabrány Hitlerem a staly se součástí Třetí říše.

Po sedmi letech se pak na základě dohody vítězných mocností téměř všichni obyvatelé Rosenthalů vystěhovali (viz například http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Postupim.htm ). Do prázdných stavení přišli noví osídlenci z vnitrozemí, aby zde začali nový život.

Některé obce s názvem Rosenthal ale z různých důvodů nepřežily. Například Rosenthal nebo také Růžodol severně od starého Mostu zanikl na konci 50. let kvůli těžbě uhlí. *)

Dva samostatné Růžodoly existovaly také u Liberce. Dnes jsou součástí rozrůstajícího se města a zbylo po nich jen pojmenování v katastru a vlaková zastávka na trati do České Lípy. Poslední Růžodol, do konce války Rosenthal, který už ale samostatně neexistuje, se nám podařilo vypátrat v okrese Jablonec nad Nisou. Nyní je jako osada součástí obce Kořenov, respektive jeho části Polubný přímo na hranici s Polskem.

*) V souvislosti s prekérním názvem Růžodol (nebylo by už lepší Růžové Údolí?) je třeba vzpomenout historku z našeho Rožmitálu a Starého Rožmitálu, kdy nám bylo státními orgány v roce 1948 doporučeno české pojmenování Rožmitál ještě více počeštit –  viz http://www.staryrozmital.cz/news/jeste-ze-meli-nasi-vybori-tenkrat-rozum/

 

Nádraží v Liberci – Horním Růžodole. Foto: Wikipedia Adam Fogl

 

Dobová pohlednice. Foto: www.zanikleobce.cz



Dále se budeme věnovat třem Rožmitálům, které ještě více či méně samostatně existují.

 

Rožmitálu u Broumova sice ještě zůstala dopravní značka označující začátek obce, ale jako samostatná obec již řadu let neexistuje. Dnes je součástí Broumova, i když je od něj vzdálena severovýchodním směrem přes čtyři kilometry.

Osada byla založena ve 13. století a v roce 1359 je poprvé písemně zmiňována jako Villa Rosenthal. Patřila k broumovskému klášternímu panství a v polovině 17. století v ní žilo 20 rodin sedláků, čtyř zahradníků a 22 domkářů. V katastru obce se nacházely dva kamenolomy, které zásobovaly štěrkem stavby všech silnic na celém Broumovsku. Jeden je v provozu dodnes a lze v něm prý při troše štěstí najít polodrahokamy.

V Rožmitále nikdy nebyl kostel, pouze tři kapličky. Z dřívější doby se dodnes zachovaly pouze kaple sv. Floriána z roku 1724, zděné statky tzv. broumovského typu a pár roubenek.

Ve vsi, která je roztažena podél jedné komunikace končící pár set metrů za ní, je dnes asi devadesát stavení.

Po druhé světové válce se obyvatelstvo v obci kompletně vyměnilo. Z Broumovska, které bylo součástí bývalých Sudet, se vystěhovalo na 22 tisíc obyvatel německé národnosti. Drtivá většina současných obyvatel sem pak přišla v rámci poválečného osidlování pohraničí. Dnes má Broumov včetně okolních obcí necelých osm tisíc obyvatel.

 

Z kdysi samostatné obce Rožmitál zůstala jen tabulka u silnice

 

Nejstarší dřevěný kostel v Čechách údajně až z 12. století na broumovském hřbitově, kde byli pochováváni obyvatelé Rožmitálu (Rosentalu).



Rožmitál u Zlatých Hor na Jesenicku leží, stejně jako Rožmitál u Broumova, na samé hranici s Polskem. Byl založen parcelací biskupského dvora zvaného Marienhof až v roce 1786.

O sto let později měl Rosenthal, jak se do roku 1945 obec nazývala, 202 obyvatel. Podle sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 147 Němců a jediný Čechoslovák. Po válce sem přišlo několik osídlenců především z Ostravska a neobydlená stavení byla v padesátých letech stržena armádou.

Dnes už Rožmitál existuje pouze v katastrálních mapách. Označení obce před několika lety zmizelo, zůstala jen Rožmitálská ulice na severovýchodním okraji města Zlaté Hory, s nímž bývalá samostatná obec nyní splynula.

V současné době připomíná bývalý Rožmitál spíše chatovou či chalupářskou kolonii podél dvou vyasfaltovaných uliček šířky cesty k našemu Sobenskému rybníku. Je zde dvacet adres a méně než padesát stálých obyvatel.

Ti ale mají krásný výhled na svah Biskupské kupy, kde ještě do roku 1970 bývala na místě staré poustevny dřevěná kaple sv. Antonína a kde vyvěrá Antonínův pramen. Nad osadou se nacházejí zříceniny strážního hradu Leuchtenštejn založeného buď vratislavským biskupem, nebo opavským vévodou, ale již od 15. století pustého.

 

Rožmitálská ulice či spíše ulička ústí na hlavní ulici Zlatých Hor

 

První a ...

 

... poslední stavení v Rožmitálu

 

 

Rožmitál na Šumavě je našemu Rožmitálu nejblíž a asi se s ním dá trochu i porovnat. Nejen tím, že je samosprávnou obcí, ale i částečně podobnými osudy ve středověku.

Byl založen ve 13. století Vítkovcem Vokem, když stavěl hrad Rožmberk. Stejně jako název hradu Rosenberg, tak i jméno osady Rosental bylo odvozeno ze znaku pětilisté růže v erbu zakladatele. Už ale za sto let začala ves upadat, neboť Jindřich z Rožmberka přesídlil do výhodněji položeného hradu v Českém Krumlově. Rosental zůstal stranou obchodních cest a dlouho se o něm nic neví.

Až roku 1463 díky králi Jiřímu z Poděbrad, který – už městečku – povolil pořádat trhy, se začal Rožmitál opět rozvíjet. (Naši skalní patrioti by řekli, že to bylo určitě na přímluvu jeho manželky Johany z Rožmitálu.) Rožmitál prosperoval ještě za Petra Voka, ale pak přišla Bílá hora.

Majitelem panství byl tenkrát Petr Švamberk, v této oblasti jeden z hlavních předáků odboje českých stavů proti Habsburkům. A tak – jako u našeho Rožmitálu – panství mu císař Ferdinand II. zkonfiskoval. Za dobré služby je pak spolu s dalšími državami daroval svému generálu a francouzskému hraběti Buquoyi, který přitáhl v roce 1618 do Čech s katolickými vojsky.

V roce 1848 skončil poddanský stav Rosentalu vůči Buquoyům a ves byla zahrnuta do kaplického soudního okresu. V té době měla 103 domy a 605 obyvatel a zcela německý ráz. Po tři staletí zde ani nevznikla česká menšina a českou obcí se Rožmitál stal až v roce 1945, kdy bylo německé obyvatelstvo odsunuto především do Rakouska.

Zajímavý je vývoj názvu obce, který jsme se snažili v předešlém textu dodržet. Kolem roku 1260 se totiž nazývala Rosental, o sto let později Rosentallad, na přelomu 15. a 16. století Rožmitál a v polovině 19. století Rožmitál i Rosenthal.

 

Od Kaplice je vjezd do Rožmitálu na Šumavě vskutku impozantní

 

Místní národní výbor nechal v 50. letech až na jeden zplanýrovat všechny náhrobky na pohřebišti kolem kostela. Dnes kladou potomci německých obyvatel na hřbitově květiny ke společnému pomníčku.


 

Po roce 1945 došlo v Rožmitálu na Šumavě, který se po sedmi letech vrátil z hornorakouské župy do Československa, k výměně veškerého obyvatelstva. Odsud Němců probíhal od dubna 1946 do podzimu 1947. První tři noví obyvatelé se do obce přistěhovali již 8. června 1945. Přicházeli především ze Slovenska, zabydlelo se tu ale také deset rodin české národnosti, jejichž předkové kdysi odešli do Rumunska.

Životní podmínky v obci byly velmi svízelné. Komunikace, pokud vůbec existovaly, se nacházely ve špatném stavu, děti chodily za každého počasí pěšky na vlak do pět kilometrů vzdáleného Bujanova, aby se vůbec dostaly do školy. Byla zde jenom jedna studna s pitnou vodou a užitková voda se brala z potoka. Řada přistěhovalců nevydržela a vrátila se do vnitrozemí. Pravidelný autobus začal do obce jezdit až od roku 1960. Od poloviny šedesátých let docházelo postupně k zlepšování životních podmínek.

Dnes žije v Rožmitálu na Šumavě asi čtyři sta obyvatel, mají zde mateřskou a základní školu, obchod Jednoty, poštu, restauraci, vývařovnu pro důchodce, kadeřnictví, sbor dobrovolných hasičů a paní starostku i místostarostku.

Nechybí ani muzeum. Je v něm expozice o historii obce, na padesát postaviček z dvaceti pohádek, ale také stálá výstava věnovaná telegrafům, telefonům a radiovým přijímačům, vše značky Tesla. Exponátů je v muzeu přes dvě stovky, mezi nimi i manuální telefonní ústředny pro středně velká města od roku 1930 po současnost.

A ještě jedna zajímavost, která se váže k našemu Rožmitálu:

Sem, do Rožmitálu na Šumavě, přivezla v roce 1971 pohřební služba omylem rakev s ostatky bývalého starorožmitálského regenschoriho Františka Kašpárka, jenž zemřel v jižních Čechách. Než zřízenci zjistili, že měli jet s pohřebním vozem do Rožmitálu pod Třemšínem a ne na Šumavu, a rozjeli se správným směrem, smuteční hosté před farním kostelem ve Starém Rožmitále se už dávno rozešli.

 

Kostelník, jenž byl v roce 1967 na vojně v Příbrami, si pamatuje i náš Rožmitál p. Tř. Navíc vzpomíná na 70. léta, kdy byl v  Rožmitále na Šumavě zájezd právě od nás.

 

Obecní úřad, hospoda i kulturní dům 

 

Základní škola

 

Rozlehlá náves

 

Tento materiál vycházel jako seriál na šest pokračování v Novinkách v lednu 2016.

 

 

 

Rožmitál na Šumavě je našemu Rožmitálu nejblíž a asi se s ním dá trochu i porovnat. Nejen tím, že je samosprávnou obcí, ale i částečně podobnými osudy ve středověku.

Byl založen ve 13. století Vítkovcem Vokem, když stavěl hrad Rožmberk. Stejně jako název hradu Rosenberg, tak i jméno osady Rosental bylo odvozeno ze znaku pětilisté růže v erbu zakladatele. Už ale za sto let začala ves upadat, neboť Jindřich z Rožmberka přesídlil do výhodněji položeného hradu v Českém Krumlově. Rosental zůstal stranou obchodních cest a dlouho se o něm nic neví.

Až roku 1463 díky králi Jiřímu z Poděbrad, který – už městečku – povolil pořádat trhy, se začal Rožmitál opět rozvíjet. (Naši skalní patrioti by řekli, že to bylo určitě na přímluvu jeho manželky Johany z Rožmitálu.) Rožmitál prosperoval ještě za Petra Voka, ale pak přišla Bílá hora.

Majitelem panství byl tenkrát Petr Švamberk, v této oblasti jeden z hlavních předáků odboje českých stavů proti Habsburkům. A tak – jako u našeho Rožmitálu – panství mu císař Ferdinand II. zkonfiskoval. Za dobré služby je pak spolu s dalšími državami daroval svému generálu a francouzskému hraběti Buquoyi, který přitáhl v roce 1618 do Čech s katolickými vojsky.

V roce 1848 skončil poddanský stav Rosentalu vůči Buquoyům a ves byla zahrnuta do kaplického soudního okresu. V té době měla 103 domy a 605 obyvatel a zcela německý ráz. Po tři staletí zde ani nevznikla česká menšina a českou obcí se Rožmitál stal až v roce 1945, kdy bylo německé obyvatelstvo odsunuto především do Rakouska.

Zajímavý je vývoj názvu obce, který jsme se snažili v předešlém textu dodržet. Kolem roku 1260 se totiž nazývala Rosental, o sto let později Rosentallad, na přelomu 15. a 16. století Rožmitál a v polovině 19. století Rožmitál i Rosenthal.

Rožmitálu na Šumavě se budeme věnovat i zítra.

Od Kaplice je vjezd do Rožmitálu na Šumavě vskutku impozantní

Místní národní výbor nechal v 50. letech až na jeden zplanýrovat všechny náhrobky na pohřebišti kolem kostela. Dnes kladou potomci německých obyvatel na hřbitově květiny ke společnému pomníčku.



Více zde: http://www.staryrozmital.cz/news/kolik-existuje-rozmitalu-5-6/Rožmitál na Šumavě je našemu Rožmitálu nejblíž a asi se s ním dá trochu i porovnat. Nejen tím, že je samosprávnou obcí, ale i částečně podobnými osudy ve středověku.


 

 

Kontakt

Cvokařské muzeum

jindrich.jirasek@email.cz

Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem

Vyhledávání

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode