Nekonečný seriál starých fotografií s příběhem ze Starého Rožmitálu začal vycházet v Novinkách v únoru 2017. Tento materiál obsahuje prvních deset pokračování.

******

Jistě by byla nesmírná škoda, kdyby v zapomnění upadly fotografie, které byly svědky různých období dějin Starého Rožmitáku a na nichž jsou lidé, kteří k obci neodmyslitelně patřili, protože její život vytvářeli. Takové fotky do kamen, ani do sběrného dvora nepatří!

Máte-li doma snímky, o nichž si myslíte, že by měly zůstat zachovány pro budoucnost a znáte jména lidí (či názvy objektů) na nich zvěčněných, zapůjčte nám je ke zveřejnění. A my jim prostřednictvím této webové stránky vdechneme nový život!

Dnes setřeme prach z fotografie, kterou nám v roce 2011 poskytla Růžena Zdvihalová. Je z Luhu ve Starém Rožmitále a je na ní parta cvokařů a cvokařský veřtat, o čemž svědčí stočený drát, z něhož cvokaři kovali šerky. 

A kdo je na snímku? Chlapec vlevo se jmenuje Karel Kala a v budoucnu se stane otcem Zdeňka Kaly (Vrškouc) (*1931) žijícího v Ruslandu. U chlapce stojící muž s fajfkou je jeho otec, tedy dědeček Zdeňka Kaly. První sedící zleva je Josef Leiterman (Cirkouc), jenž bydlel v chaloupce č.p. 46 v Železné ulici. Zemřel v 34 letech v roce 1926. Vedle něj sedí František Záveský, jenž žil v Cvokařské ulici v č. p. 19. Třetí zleva je dědeček paní Zdvihalové Josef Šmíd, před jehož veřtatem v č.p. 13 v Luhu je snímek pořízen. Zcela vpravo pak sedí pan Kala (Maničák), otec budoucích cvokařů Vojtěcha Kaly a Jana Kaly, jemuž se přezdívalo Honzíček. Vpravo stojí Emanuel Šmíd z chalupy č. p. 7 v Luhu.

Paní Růžena Zdvihalová, roz. Šmídová (1928 - 2013) na snímku před domkem svých předků v Luhu v srpnu 2011.

*****

Fotografie, kterou nám zapůjčil Jiří Trčka, visí u něho v truhlářské dílně ve Cvokařské ulici č. p. 75 ve Starém Rožmitále. Pochází asi tak z roku 1965, je na ní zachycena parta velikonočních rachtáčů z Luhu, tzv. Luhánů a váže se k ní hezká vzpomínka:

Jiří Trčka si pamatuje, jak za jeho dětství na přelomu 50. a 60. let měli určena svá teritoria ke koledování právě Luháni (kluci z Luhu, kam patřil) a Vešťáci (chlapci ze Vsi). Často se ale stávalo, že uzavřené dohody porušeny a Vešťáci třeba přepluli na loďce Podzámecký rybník a zákeřně vpadli ze zadu do Kovostaru, kde Luhánům vybrali pomlázku a pak postupovali od domu k domu Cvokařskou ulicí k mostu.

A kdo je na snímku? Zleva stojí Rudolf Šourek (přezdívaný Čudla), Miroslav Trčka (Bača či Kožmín), František Franěk (Piťák), Jiří Trčka (Ferďák nebo také Kodatík), Josef Jarka (Buťák či Buty), z levé strany polehávají Karel Kulovaný (Kulda), František Veselý (Veselíček), Miroslav Sýkora (Burďák) a Miroslav Procházka (Mirda a rovněž Špacír).

Že kroutíte hlavou nad přezdívkami? Dříve měl ve Starém Rožmitále přezdívku každý. Ať mladý nebo starý. Podívejte se, jak jsme je kdysi sepsali na https://www.staryrozmital.cz/news/a30-dil-pojmenovani-po-chalupe-aneb-jak-se-kde-rika/

Jiří Trčka (*1951) zůstává svému řemeslu věrný i v důchodu a tvoří pro svá vnoučata

*****

V létě 1986 sezval Karel Kulovaný ke svým sedmdesátinám veškeré příbuzenstvo Kulovaných, aby měl se svými nejbližšími společné foto. Za několik týdnů na to zemřel.

Setřeme tedy prach z fotografie pořízené před 30 lety na zahradě přiléhající k Cvokařskému muzeu. Tenkrát se zde sešli (až na pět výjimek) všichni žijící Kulovaní a jejich polovičky v několika generacích. A jelikož jich bylo opravdu hodně, označili jsme je čísly, aby bylo zřejmé, kam kdo patří.

Karel Kulovaný (1) byl totiž jedním z dětí Josefa Kulovaného (1878 – 1947), od něhož se tato sešlost odvíjela. O jeho osudech i osudech jeho dětí včetně Karla najdete hodně v knize Cvokaři. Dalšími čísly jsme označili potomstvo sourozenců Josefa Kulovaného (2), Františka Kulovaného (3), Boženy Leitermanové - Kulované (4) a Adolfa Kulovaného (5). Sestry jmenovaných – Růžena a Marie, děti neměly. Jména a tituly odpovídají době vzniku fotografie.

A kdo je snímku z roku 1986? Horní řada zleva: Ing. František Kulovaný (2), Eva Vránová (3), Pavla Kulovaná (2), Lada Králová (2), Jiřina Vránová (3), Alena Králová ml. (2), Alena Králová (2), Radovan Král (2), Ing. Josef Kulovaný (2), Michal Kulovaný (1), Ladislav Král (2), František Kulovaný (1) a Karel Kulovaný ml. (1).

Střední řada zleva: Růžena Kulovaná (1), Karel Kulovaný (1), Marie Kulovaná (3), Vlasta Kulovaná (1), Jiřina Kulovaná (5), Mgr. Zdeňka Výborná (4) a Jana Kulovaná (1).

Dolní řada: Eliška Kulovaná (1), Tomáš Kulovaný (1), Lukáš Výborný (4), František Kulovaný ml. (2), Jindřich Jirásek ml. (5), Vlasta Kulovaná ml. (1), Zdeňka Leitermanová (4) a PhDr Jindřich Jirásek (5).

*****

Tuto fotografii nám zapůjčila paní Jaroslava Baštová. Snímek je z 12. nebo 13. května roku 1945 a je na ní právě Jaruška coby půlletá holčička v náručí sovětského vojáka. Vedle něj stojí obecní hajný Antonín Kala, její dědeček a v pozadí je domek č. p. 117 ve starorožmitálské aleji, kde se neřekne jinak než u Hajnejch.

Antonín Kala byl za 1. světové války v ruském zajetí a tak se s ruským důstojníkem, který bydlel u nich doma i s vojskem, které obývalo přilehlou stodolu a louku, dobře domluvil.

V roce 1945 u Hajnejch ještě svítili karbidkou. Elektřina byla sice do Starého Rožmitálu zavedena v roce 1929, ale Antonín Kala postavil domek o tři roky později a na připojení proudu od posledního elektrifikovaného, hodně vzdáleného stavení už neměl peníze.

Sovětští vojáci nelenili, odjeli na vrch Praha, po Němcích tam nastříhali dráty a u Hajnejch se poprvé rozsvítila žárovka. Do dneška opatruje Jaroslava Baštová nůž a dalekohled, co od vojáků dostala.

O pobytu sovětských vojáků ve Starém Rožmitále kdysi napsal učitel Václav Matoušek: „Rudá armáda časně ráno na okraji polí nad Chmelničkou vykopala hned malé zákopy pro kulomety, též u kostela na starém hřbitově, dělo měli za hřbitovem a v aleji u hajného Kaly.

K žádnému boji s Němci už ale k naší radosti nedošlo. Rány, které jsme slyšeli, byly od toho, že házeli granáty do rybníka a chtěli ulovit nějaké ryby. Patrně už byli přesyceni konzerv. Hned se rozcházeli po staveních a hledali kvartýr, vozy umístili na dvorkách a zahradách a seznamovali se s námi.  Byli skromní a nechtěli si nic vzít k jídlu. 

Část Rudé armády (dělostřelectvo) po dvou dnech odjela do lesa Kotečky, kde si postavila stany a chaty z prken, podobně nad Sobenským rybníkem až k nepomucké cestě. Všude bylo plno ruchu, hlaholu, smíchu, zpěvu a radosti, že válka skončila. Po odchodu hlavního voje Rudé armády zůstalo v obci několik vojáků až do podzimu, například u telefonu u Petáků v č. p. 23.“ (V tomto stavení u návsi žil tchán učitele Matouška Jan Peták)

Dodejme ještě, že ruští vojáci byli první dny po osvobození téměř ve všech staveních a v sálech hospod. V Luhu si v č. p. 110 zřídili ševcovskou dílnu a opravovali a šili boty, v č. p. 74 měli fotoateliér.

S největší pravděpodobností zrovna tady přišla na svět fotografie s malou Jaruškou.

Jaroslava Baštová před svým domkem, kde se stále říká u Hajnejch, v roce 2017

*****

Tentokrát setřeme prach z fotografie, na níž je část obyvatel Cvokařské ulice ve Starém Rožmitále. Snímek je hodně starý, zcela určitě byl pořízen před rokem 1929, protože na něm není ani památky po sloupech s elektrickým vedením. Elektřina byla totiž do obce zavedena v červnu 1929.

Dům vpředu má číslo popisné 62 a v době, kdy se před fotoaparátem sešlo téměř 40 dospělých a dětí, jej vlastnila rodina Vojtěcha Felda, cvokaře a zakládajícího člena cvokařského družstva. Ten je s největší pravděpodobností i na fotografii. Bohužel se už asi nikdy nedozvíme, kdo se téměř před 90 lety nechal fotografovat. To je zkrátka úděl všech nepopsaných fotografií.

V roce 1938 koupili stavení Jana a Josef Kulovaných, kteří jej zbourali a na místě stodoly, jež na něj navazovala, postavili dům nový a vpředu založili zahradu. Začátek Cvokařské ulice tedy vypadá zcela jinak než kdysi. Jen po levé straně vykukující štít domu č. p. 4 dokazuje, že se jedná o totéž místo.

Začátek Cvokařské ulice před rokem 1929 ...

... a nyní

*****

V tomto pokračování zveřejňujeme čtyři fotografie najednou, nejen proto, že jsou na stejné téma, ale i proto, abychom dokumentovali, že čím starší snímek, tím větší problém s identifikací fotografovaných. A to jsme obrázky konzultovali s desítkou – řekněme nejstarších – obyvatel Starého Rožmitálu!

Na snímcích, které vznikaly před odjezdem do Březnice nebo Blatné k odvodové komisi, jsou odvedenci vždy společně se starostou nebo předsedou MNV Starého Rožmitálu. Když se pak vraceli lokálkou do města Rožmitálu, šli už od nádraží od hospody k hospodě a všude si dali štamprličku. A že za první republiky hospod bylo! Jen ve Starém Rožmitále pět!

Po válce už byla situace – nejen pokud jde o počet hospod, ale i o věk k výkonu vojenské základní služby - jiná. Hospod podstatně ubylo a věk se snížil. Od roku 1918 se chodilo na vojnu v 21 letech, později v devatenácti a od roku 1958 v osmnácti, vždy v souladu s tím, jak se snižovala věková hranice dosažení plnoletosti.

Odvedenci v roce 1961

Stojící zleva Josef Rom z Bukové, František Šourek, František Petrovic z Voltuše, Václav Sýkora a Pavel Dlabač z města, sedící zleva Jiří (?) bydlící na faře, předseda místního národního výboru Jiří Plachý a František Fous

Odvedenci v roce 1953

Stojící zleva Josef Hrdina, Zdeněk Kala, předseda místního národního výboru František Šourek (Hevák), František Minařík a Karel Kala, sedící zleva Karel Jedlička (Filípek), Karel Chloupek, Bohumil Svatoň, Jiří Plachý a Karel Polák (Koťa)

Odvedenci asi v roce 1935

Stojící zleva Karel Kulovaný, Václav Homulka (Vechtr), Daniel Petráň nebo Alois Metlička, neznámý, Jaroslav Kulovaný (Charvát) a Václav Melichar, sedící zleva Ladislav Kala, Adolf Kulovaný, starosta Alois Kulovaný, Josef Jíra, předposlední a poslední jsou neznámí*. Fotografováno na zahradě hospody Na Letnej.

* V archivu se lze dozvědět, že po obsazení Československa Němci 15. března v roce 1939 museli odevzdat zbraně a vrátit se z kasáren domů: 20. března Václav Homulka sloužící u 1.cyklistického praporu, 22. března Jaroslav Kulovaný  od 102.dělostřeleckého pluku, 4.baterie v Rokycanech a 25. března Ladislav Kala, kterého nacisti zastihli u 11. pěšího pluku Františka Palackého v Písku.

Odvedenci asi před rokem 1935

Stojící zleva: po prvním neznámém Karel Červený, Jan Kučera (U Hulanů), František Homulka a Václav Franěk, sedící zleva Josef Homulka, starosta Alois Kulovaný a neznámý. 

*****

Na tomto snímku je událost, která se už ve Starém Rožmitále pravděpodobně nikdy opakovat nebude. A tou událostí je pouť, jež se v obci vždy slavila 14. září, připadl-li tento den na neděli, či neděli následující. Snímek s řetízkovými kolotoči pro velké i malé na plácku před mlýnem je z roku 1967 nebo 1968. Uprostřed možná domlouvá Jaroslava Baštová, jež nám fotografii zapůjčila, dceři Markétě, že dva balonky od pana Sirky už stačí.

Pan Polák z města, jehož všichni znali s jeho kobylkou jen jako Sirku, býval v 50. a 60. letech minulého století na poutích svéráznou postavou. Prodával dětem za korunu štěstíčka a nafukoval balonky a všichni ho měli rádi. Pod kostelem kolem Hrdinovo mlýna a před Petráňovo hostincem bývaly však i jiné atrakce. Kromě kolotočů to byly houpačky, střelnice, prodejní stánky perníkářů, cukrářů a kramářů a dokonce rychlofotograf.  O pouti se setkávala celá vesnice, známí a příbuzní si spolu popovídali, prostě ten den v obci pulzoval společenský život.

A proč bývala ve Starém Rožmitále pouť právě 14. září či neděli po něm? Pouť totiž bezprostředně souvisí se zasvěcením kostela. Tak každý kostel má v názvu určitého světce, eventuálně jiný objekt, jako je tomu právě ve Starém Rožmitále, kde máme farní kostel zasvěcen svatému Kříži. A svátek sv. Kříže připadá právě na 14. září.

*****

Letos (2017) se hasičky SDH Starý Rožmitál představily na prvního máje v průvodu jako zdravotnice. Jistě to nebylo od věci, neboť dobrovolná organizace Československého červeného kříže měla do konce 80. let minulého století v naší obci pevnou základnu.

Místní ženy jako zdravotnice organizovaly především v Kovostaru dobrovolné bezpříspěvkové odběry krve, pořádaly přednášky o zdravotní péči, podílely se na cvičeních civilní obrany, zajišťovaly zdravotnické hlídky při různých akcích, aktivně pomáhaly při celostátním očkování proti dětské obrně, pořádaly letní tábory pro oslabené děti atd.

A tak dneska setřeme prach ze dvou fotografií, které o tomto tématu pojednávají. První byla pořízena na přelomu 70. a 80. let minulého století na dvoře Kovostaru. V pozadí je pojízdný autobus pro odběr krve a vpředu dárkyně:

Zleva: Marie Beranová ze Zalán, Marie Homulková, Jiřina Sýkorová, na skútru sedí Marie Drechslerová – Hajníková ze Zalán, Jaroslava Láská a Marie Alešová

Druhý snímek, který nám zapůjčila paní Marcela Minaříková, je ještě o pár let starší. Květa Šmídová – Zehnulová (uprostřed v bílém plášti) na něm rozdává zdravotní karty. Vlevo od ní je v šátku Zdenka Borovková, vpravo v uniformě Červeného kříže Marie Milcová. Zcela vlevo si žádá kartu Josef Pechar.

*****

Tentokrát setřeme prach z fotografie z pohřbu Karla Jedličky*) v roce 1958, jenž se zabil na motocyklu. Karel zemřel svobodný a jeho pohřeb byl patrně jedním z největších ve Starém Rožmitále. Na poslední cestě z Luhu přes most na hřbitov jej doprovázeli snad všichni obyvatelé Starého Rožmitálu v čele s dívkami v bílém a mládenci v černém.

Snímek nám ze svého nepřeberného archivu opět poskytla paní Jaroslava Baštová.

Zprava jdou děvčata Jaroslava Kučerová, Jaroslava Homulková, Blanka Kalová, Jaroslava Kalová-Baštová, Marta Hlaváčová, Jaroslava Voříšková, Marie Homulková, Zdena Hořejší a  Miroslava Tichá, chlapci, rovněž zprava, František Mora, Josef Hrdina, Ladislav Šmíd (ve voj. stejnokroji), Václav Sýkora, Jiří Vonášek, Miroslav Homulka a Emanuel Trefný.

*) Karel Jedlička (Filípek) je jako odvedenec na fotografii z roku 1953, kterou jsme zveřejnili v pátém pokračování vzpomínek (viz https://www.staryrozmital.cz/news/nez-vzpominky-zapadnou-5-pokracovani/ ). 

*****

Tato fotografie  se ve Starém Rožmitále asi vyskytuje ve vícero rodinách. Jsou na ní totiž družstevníci Kovostaru , dost často i se svými polovičkami, na zájezdu na zámku Hluboká patrně v roce 1961. Zájezdy pro své kolegy organizoval vedoucí rekreační komise družstva Josef Kala (na snímku sedící uprostřed se sepnutýma rukama vedle chlapce ve světlém svetru), který je doprovázel i hrou na harmoniku.

Stojící zleva Antonín Kala, Karel Homulka, Jan Kodat, Marie Trčková, František Šourek, František Trčka, Šmídová, Josefa Trčková, Bretlová, Leiterman (Círek), Anna Hálová, Anna Berková, učitelka Růžena Kalová, Lenka Veselá, Marta Kulovaná (manželka Aloise, býv. starosty), Růžena Zárybnická, Josef Mora, Josefa Trčková, Josef Zárybnický, Vlasta Roušalová, Marie Chloupková, další nelze identifikovat, Josef Sýkora, Josefa Minaříková, Václav Vonášek, Petronela Tichá, Marie Minaříková , Leitermanová (Cirkouc), Miroslav Procházka, Anna Jindrová, Blažena Procházková, Tereza Roušalová, Zdena Borovková, Anna Sýkorová, Marta Veselá, Lída Fousová, Josef Veselý, Karel Kulovaný, Lída Trčková a Jaroslav Roušal. Sedící zleva: Karel Chloupek, Karel Matějka, Rudolf Šourek, Josef Kala a Jana Baťková.